Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Diablo 3 aneb Potřetí do světa Sanctuary a potřetí zcela jinak





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


RPG série Diabla pro­vází hráče od dob téměř old­scho­o­lo­vých až po dnešní vybrou­še­nou gra­fiku a od dob jed­no­ce­deč­ko­vých po sta­ho­vání giga­bajtů insta­lač­ních sou­borů přímo ze strá­nek výrobce. Ten zůstává v tomto pří­padě stále stejný…tedy Blizzard.

Když se třetí díl pekelné série obje­vil, pro­vá­zelo ho docela dost pro­blémů, které nelze ozna­čit za drobné mušky. Navíc delší a roz­sáh­lejší recenze trpěly sem tam jed­ním syn­dro­mem, který lze nazvat nepro­po­je­nost. Například na Tiscali hod­no­tili Diablo hráči, z nichž jedna polo­vina nehrála skoro vůbec jed­ničku a druhá zase téměř neznala dvojku.

Celá recenze tak vyzněla tro­chu prkenně a ploše. Je to podobný pří­stup, jako hod­no­tit Fénixův řád izo­lo­vané od dal­ších svazků Harryho Pottera, respek­tive neza­sa­dit ho do kon­textu.

Na tomto místě si tedy dovo­lím roze­brat Diablo také jako tri­lo­gii, nikoli jen jako samo­statný celek.

Blizzard totiž vstou­pil potřetí do jed­noho světa, potřetí zcela jiným způ­so­bem a potřetí ho roz­ší­řil, ten­to­krát podobně, jako když poslou­cháte nejdříve kyta­rové sólo, pak něko­li­ka­člen­nou kapelu někde v klubu u vínka a nako­nec dosta­nete lís­tek do kon­certní haly. To nezna­mená, že je hra bez chyb, ale roz­hodně jde o důstoj­nou návštěvu andělů i démonů.

heaven 3p

Turistická mapa Tristramu k vlast­nímu dopl­nění…

První díl Diabla si udr­žel svoje občasné hrací místo dodnes. Za prvé není takový pro­blém si ho i dneska pus­tit, za druhé ho hrál prak­ticky každý. A za třetí má stále své kouzlo a kyta­rové intro měs­tečka o něko­lika domeč­cích se stalo vděč­ným námě­tem remixů a imple­men­tace do videí všeho druhu.

Ačkoli šlo o velmi jed­no­du­chý kon­cept, pro­chá­zeli jsme ho stále znova a neo­mr­zel. Hra má hut­nou atmo­sféru, vyni­ka­jící zvu­kové pozadí, ze kte­rého dodnes mrazí, a hlášky jako „Fresh meat.“ nebo „The worm of life has ente­red my tomb…“ už patří mezi ever­gre­eny herní síně slávy.

Dvojka poskytla kromě sil­ného roz­ší­ření světa i větší pro­po­jení útržků his­to­rie, na kte­rou hráč v prv­ním díle nará­žel jen ve formě svazků roze­se­tých po laby­rintu, ale neměl žád­nou mřížku, do které by je zasa­dil. Vlastně tušil něco o jakýchsi Prime Evils, o jejich exilu a pobytu ve smr­telné sféře a něco o tom, že krá­lův Arcibiskup zra­dil a poskytl jed­nomu z nich tělo prince Albrechta jako schránku pro duši.

Krátce po začátku dru­hého dílu se hráč dově­děl, že vlastně pro­ná­sle­duje toho, kdo měl před lety jeho úkol – na konci jed­ničky si hráč zara­zil Diablův soul­stone do čela a po krát­kém zápasu s esencí démona (proti které neměl samo­zřejmě šanci), se vydal na východ hle­dat své bra­try, Mephista a Baala.

Ve dvojce jsme se dově­děli tro­chu více o Třech bra­t­rech, jejich pomoc­ní­cích a setkali jsme se také prvně se zástupci nebeské sféry, která občas věci pěkně posere, a smr­tel­níci ji z toho pak musí tahat.

Co nám stále ale tro­chu chy­bělo, byl kon­text a spo­jení…

Za pada­jící hvězdou a vzhůru do nebes…

Víte, andělé jsou koli­krát hrozní pokrytci a nehrozí, aby uznali vlastní omyly nebo byli svolní k pří­lišné změně názoru.

700px-Meteor1

Jeden z tako­vých kon­fliktů má za násle­dek i to, že Tyrael, aspekt spra­ve­dl­nosti, se vzdává své nesmr­tel­nosti, je svr­žen z nebes a v podobě pada­jící hvězdy tre­fuje sta­rou katedrálu kou­sek od nového Tristramu.

A do toho se samo­zřejmě musí při­plést náš hrdina, tedy hráč…

Proč zní titu­lek této recenze „potřetí zcela jinak“? Protože Blizzard nám s kaž­dým dílem nabídl napro­sto odlišné pojetí postavy a jejího roz­voje.

V jed­ničce exis­to­vala povo­lání tři a lišila se vlastně pouze svým základ­ním skillem. Všechna další kouzla byla pří­stupná skrze nale­zené nebo kou­pené knihy a pokud jste měli dost inte­li­gence na čtení, mohli jste se nau­čit všechny.

Ve dvojce spolu s data­dis­kem je k dis­po­zici cel­kem sedm povo­lání, každé s peč­livě navr­že­ným stro­mem schop­ností, který dovo­luje reset jed­nou za hru na kaž­dou obtíž­nost a krom toho pouze při­dě­lo­vání bodů za kaž­dou úro­veň, pří­padně zvy­šo­vání účin­nosti skrze před­měty. V pod­statě čistá esence kla­sic­kého pří­stupu k RPG modelu, který si žádá poměrně peč­livé plá­no­vání. Hráči začá­teč­níci tak často zjis­tili, že si svoje bodíky zby­tečně brzo roz­dě­lili do slab­ších skillů a s dal­šími obtíž­nostmi – Nightmare a Hell – jejich síly těžce nestačí.

Naopak pokud jste jasně věděli, jakým smě­rem se chcete vydat (napří­klad s pomocí talent kal­ku­lačky), udě­lali jste si poznámky a body při­dě­lo­vali podle jed­nou sesta­ve­ného plánu. Jednoduché, dlou­ho­době účinné, ale svým způ­so­bem poz­ději velmi nudné, pro­tože už jste se nesměli pří­liš odchý­lit.

Skill tree sice díky něko­lika poz­děj­ším patchům nabí­zel syner­gie, tedy vzá­jem­nou pod­poru síly skillů, ale to už byl jen detail, kte­rého si mnozí možná ani nevšimli.

D3 Ingame Tweak

Mnoho auto­ma­ti­zace v zájmu ply­nu­losti

Trojka mnoho pro­cesů z minu­lých dílů zau­to­ma­ti­zo­vala, nicméně nezjed­no­du­šila. Skilly postav se odmy­kají auto­ma­ticky podle levelů včetně tuším sedmi run pro kaž­dou schop­nost. Najednou lze mít aktiv­ních šest schop­ností – dvě tla­čítka myši a čtyři klá­vesy. Na první pohled by se zdálo, že to jde nasklá­dat všechno hala bala. Ale ejhle – na kaž­dou klá­vesu si lze nasta­vit jen jedno kouzlo z obrov­ského rejstříku mož­ností určité sku­piny.

Nějakou dobu jsem někde ve tře­tině hry pát­ral po jas­ném čísle, které by před­sta­vo­valo damage kou­zel. Pak jsem někde na dis­kus­ních fórech battle netu nara­zil na sku­teč­nost, že tato účin­nost se kromě jiného vypo­čí­tává hlavně ze zbraně čaro­děje. Lehce posta­vené na hlavu, ale ten­to­krát to Blizzardu odpus­tím.

Hráč si totiž vlastně vybírá pouze formu, jakou se bude jeho damage pre­zen­to­vat – jestli jako pro­jek­til, výbuch, paprsek apod. Což vede k mecha­nismu, který se mi velmi líbí – málo­který skill opus­títe během hry jako zcela nepo­třebný. Nestane se vám to, co bylo běžné u dvojky, kdy jste do schop­nosti inves­to­vali jen kvůli tomu, že byla nut­nou příč­kou na žeb­říčku k další, sil­nější schop­nosti.

Osobně velmi oce­ňuji tuhle snahu tvůrců Diabla vést hráče k tomu, aby stále pra­co­vali s celým spek­trem schop­ností a kou­zel a nehá­zeli jich polo­vinu přes palubu, pro­tože jejich para­me­try jsou k ničemu.

Navíc není nic zvlášt­ního, když se vám u skillu, který jste někdy v prv­ním aktu opus­tili jako neprak­tický, objeví před kon­cem hry runa, která napří­klad z původně poma­lého ledo­vého pro­jek­tilu děla ploš­nou bouři a zrovna teď se vám díky tomu zatra­ceně hodí.

První dva díly byly cha­rak­te­ris­tické tím, že inven­tář hrdiny pra­vi­delně vypl­ňo­valy lah­vičky na manu a zdraví a svitky por­tálu do města a iden­ti­fi­kace nezná­mých před­mětů.

Ve trojce je z obo­jího jen ikona, která má v jed­nom pří­padě cool­down (lah­vička doplní 60% zdraví), dru­hém pří­padě se tele­port do města chvilku vyvo­lává a postava musí být v klidu. Identifikace před­mětů pak pro­bíhá přímo ve městě klik­nu­tím na Book of Cain, která po cca deseti vte­ři­nách odhalí taje toho, co máte v inven­táři.

K němu se váže ještě jeden šikovný mecha­nis­mus, kte­rým si u mě tvůrci opravdu špl­hli. Pokud totiž naje­dete myší na vyba­vení, které můžete pou­žít, objeví se vám v jeho popisu jed­no­du­chá sta­tis­tika toho, které atri­buty a schop­nosti vám pokles­nou a které se zvýší. Odpadá tak slo­žité porov­ná­vání toho, který kou­sek se vám hodí víc.

Pokud jste ujetí na vzhled a jste schopni si nechat i slabší věc jen proto, že na vás vypadá líp, můžete si za 50 000 zla­tých (nabe­rete velmi rych­le­ne­chat změ­nit její vzhled. V inven­táři bude vypa­dat sice stejně, ale nave­nek bude mít tvar, který jste chtěli.

Příliš jed­no­du­ché? Vůbec ne… hlavně při sou­bo­jích s bos­sem musíte více tak­ti­zo­vat s vlast­ním zdra­vím a vypad­nout do města je taky slo­ži­tější. Navíc – a to velmi vítám – nemů­žete měnit sestavu schop­ností během boje. Dobrý chy­ták je to napří­klad u akto­vých bossů, pro­tože už před samot­ným sou­bo­jem vám hra najed­nou oznámí, že nemů­žete měnit během sou­boje sestavu schop­ností, a to se jen nachá­zíte v cílové lokaci.

Na rovinu se při­znám, že jsem cel­kem ujetý na efekty jak ve fil­mech, tak i hrách a vizuál kou­zel mi v Diablu jed­no­duše uča­ro­val.

Krásné, ale šab­lo­no­vité…

maxresdefault

Když je řeč o vizu­ální stránce, dostá­vám se pomalu k prv­kům, které nej­sou vylo­ženě špatné, ale bohu­žel nepře­kvapí.

Prvním pro­blé­mem tře­tího Diabla je pře­a­ni­mo­va­nost pro­středí. Zombie lezoucí z růz­ných sku­lin či lustry, které lze sho­dit, to je ještě ok a dává to smysl. Bohužel Blizzardi se tady tro­chu nechali unést a bouch­nout, roz­pad­nout se nebo puk­nout může skoro všechno. Často jen proto, aby to bouchlo, puklo nebo se roz­padlo.

Šablonovitosti si určitě všim­nou hlavně ti, kteří hráli dvojku, pro­tože ač je roze­sta­vení tro­chu jiné, opět se během kla­sické kam­paně setká­váme s pěti akty (čtyřmi základ­ními, jed­ním v data­disku) a opět se druhé jed­nání ode­hrává v poušti.

Návrat Butchera jako hlav­ního bosse prv­ního aktu je sice pří­jem­ným sólem na nos­tal­gic­kou notičku, ale kam­paň samotná je za prvé dosti krátká, za druhé cel­kem často působí sty­lem vyge­ne­ro­vání něja­kých lokací, které obsa­díme zná­mými jmény, o kte­rých jsme dlouho nesly­šeli. Zase si tak rub­neme do Leorica, pouštní Caldeum tero­ri­zuje Belial a krá­ter pod Arreatem obsa­dil tro­chu pře­rostlý Azmodan, který se během tře­tího aktu vyžívá v ilu­zi­o­nismu.

Příjemnou změ­nou je pak sku­teč­nost, že ve čtvr­tém jed­nání neběháte peklem, ale sna­žíte se proti vpádu Diabla ubrá­nit už slušně pochrou­ma­nou nebeskou baštu.

Pátý akt je sice krásně ponurý, temný a deš­tivý, ale kromě jas­ného honu na smrtí posed­lého Malthaela už nena­bízí velká láka­dla, na která by byl hráč upřímně zvě­davý. Mě samot­ného okouz­lilo navr­žení Pandemonium Fortress, ale vět­šinu tohoto pří­davku jsem hrál spíš proto, že jsem to chtěl mít za sebou a byl jsem zvě­davý na Adventure Mode.

Celkově musím ale oce­nit to, co chy­bělo v jed­ničce a dvojce – tady totiž konečně vidíme svět Sanctuary jako celek, jako dva kon­ti­nenty a více nahléd­neme pod pokličku jeho vzniku, fun­go­vání a také se více setkáme s těmi, kteří ho mají na sta­rosti.

Ovladatelnost obtíž­nosti aneb Kampaní nic nekončí…

Co Diablo tro­chu ztrácí na šab­lo­no­vi­tosti děje a občas­ném výpadku jis­kry zájmu o další dění, to vyna­hra­zuje sys­té­mově.

Obtížnosti nej­sou tři, ale je jich víc jak deset. Upřímně, nor­mal je nuda a velmi rychle jsem pře­pnul na hard, kde se dělo aspoň něco. Další obtíž­nosti se ote­vřou po dosa­žení 60. levlu, nemu­síte tedy zdlou­havě pro­chá­zet celou kam­paň, ale nic vám v tom samo­zřejmě nebrání, volba je pořád pří­tomna.

Někde na 65 levelu jsem si schválně dal nej­vyšší tor­ment, ale když jsem půl­ho­diny likvi­do­val jed­noho zom­bíka, řekl jsem si, že tady tvrd­nout ještě nebudu.

A co je to ten Adventure mod? Po dohrání pří­běhu si můžete vybrat mezi pří­bě­hem a právě touto for­mou. V něm se lze volně pohy­bo­vat po celém území hry a sys­tém vám gene­ruje výzvy na kon­krét­ních mís­tech – osvo­boď zajatce, někoho sejmi, něco pro­zkou­mej.

Vyšší obtíž­nosti a úro­veň Bounties je zna­telná a nezřídka se stává, že po návštěvě vyšší obtíž­nosti měníte cel­kem svižně vět­šinu vyba­vení.

Je vidět, že si Diablo vzalo poměrně dost prvků z World of Warcraft, ale naštěstí těch lep­ších. Po dosa­žení 70ky pokra­čuje levlo­vání postavy v tzv. para­gon sys­tému, který může pokra­čo­vat hodně, hodně, hodně dlouho. To může být kame­nem úrazu v momentě, kdy se Blizzard nebude obtě­žo­vat s dal­ším šťav­na­tým obsa­hem. Ono čis­tit Sanctuary buď sólově nebo s par­tou kama­rádů po síti je sice fajn, ale jed­nou to stejně omrzí…

Takže?

Celkově ušla hra od svého prv­ního spuš­tění velký kus cesty, vychy­tala drobné mušky i sku­tečné masařky, a ačkoli jsem se někte­rým mecha­nismům nejdříve brá­nil, musel jsem je posléze oce­nit, když se uká­zaly v celé své kráse. A to jsem člo­věk, který před­chozí díly hrál stovky až tisíce hodin a jejich insta­lačky i savy mám dodnes scho­vané.

Základní šab­lona: RPG ze světa Sanctuary

Navíc:

  • chytla­vost
  • gra­fika (podob­nost ladění s Titan Questem)
  • díky Paragon sys­tému a při­dá­vání obsahu hra na dlou­hou dobu
  • více pozadí světa i postav, dia­logy
  • obrov­ské množ­ství skry­tých mož­ností
  • kom­bi­nace skillů není jed­no­du­chá

Blog autora: http://umenivyberu.cz

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • 23. července 2015 SpongeBob SquarePants: Planktons Robotic SpongeBob SquarePants: Planktons Robotic Vlastní hodnocení: 50% Datum vydání: 12. 08. 2013 Výrobce: Activision Žánr: akční adventura Počet hráčů: konzole 1, co-op Lokalizace: angličtina Doporučený věk: 7+ Po velmi dlouhé době […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • Sonic & SEGA All-Stars Racing27. února 2015 Sonic & SEGA All-Stars Racing Vlastní hodnocení: 90% Výrobce: SEGA Žánr: závodní Počet hráčů: konzole: 1-4, online multiplayer 2-8 Lokalizace: angličtina Datum vydání: 28.2.2010 Doporučený věk: od 7let V rychlosti úvodem napíši, že tento titul se tvůrcům […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • Wall-E6. února 2015 Wall-E Vlastní hodnocení: 60% Žánr: Akční adventura Výrobce: THQ Jazyk: angličtina Multiplayer: Ano Na úvod napíši, že hra nesplnila mé očekávání, ze začátku zkritizuji, že i když hrajete ve dvojici Wall-E a Eva, tak hra nenabízí možnost […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • Cabelas Adventure Camp (Kinect)9. června 2015 Cabelas Adventure Camp (Kinect) Únava: 4/10 Vlastní hodnocení: 75% Datum vydání: 09.12.2011 Výrobce: Activision Žánr: sportovní Počet hráčů: konzole 1-4 Lokalizace: angličtina Doporučený věk: 3+ Tento nový titul, který vyšel, by měl úspěšně navazovat […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • 20. července 2015 Men In Black: Alien Crisis Vlastní hodnocení:  45% Datum vydání: 25. 05. 2012 Výrobce: Activision Žánr: akční Počet hráčů: konzole 1, co-op Lokalizace: angličtina Doporučený věk: 12+ Hra Men in Black Alien Crysis rozhodně nekopíruje obsah filmu, takže […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • 8. července 2015 The Testament of Sherlock Holmes Vlastní hodnocení: 95% Datum vydání: 20.10.2012 Výrobce: Focus Home Žánr: akční adventura Počet hráčů: konzole 1 Lokalizace: angličtina, české titulky Doporučený věk: 16+ Kdo by neznal legendárního Sherlocka a jeho starého […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • 19. června 2015 Ice Age 4: Continental Drift (Kinect) Vlastní hodnocení: 65% Datum vydání: 26.3.2013 Výrobce: Activision Žánr: arkáda Počet hráčů: konzole 1 - 2 Lokalizace: angličtina Doporučený věk: 3+ Po sérii úspěšných animovaných dílů doby ledové, přišli výrobci s novým lákadlem […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • Top Spin 423. ledna 2015 Top Spin 4 Vlastní hodnocení: 100% Počet hráčů: konzole: 1-4, internet: 2-4 Žánr: sportovní Datum vydání : 18.3.2011 Jazyk: anglicky Věk: od 3+ Na úvod napíši, že tuto hru hodnotím velmi kladně až suprově.  Graficky je hra velmi kvalitně […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • Harry Potter a Relikvie Smrti část 1 s podporou pro Kinect (Harry Potter and The Deathly Hallows Part 1)27. ledna 2015 Harry Potter a Relikvie Smrti část 1 s podporou pro Kinect (Harry Potter and The Deathly Hallows Part 1) Vlastní hodnocení : 80% Žánr: akční adventura Výrobce: EAGAMES Věk: od 12let Lokalizace: angličtina Datum vydání: 16.11.2010 Počet hráčů: konzole: 1, kinect: 1, co-op 2 Hned úvodem si dovolím hru zkritizovat, hned při prvním […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)
  • The Sims 321. ledna 2015 The Sims 3 Vlastní hodnocení: 50% Výrobce: EAGAMES Žánr: simulátor Jazyk: Angličtina Začátkem si dovolím hned napsat, že hra pro konzoly xbox 360, mě vůbec nezaujala. Graficky hodnotím hru velmi záporně k porovnání ceny hry, grafika je velmi […] Posted in Recenze her (PC… Xbox…)

X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.