Hádej, kdo je vrah (2022)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Na ten­to počin ze stu­dia A24 jsem se doce­la těšil. Studio má totiž pod­le mě doce­la zají­ma­vé výstu­py, za něž hovo­ří jen namát­kou skvě­lý horor „X“, arto­vé Aftersun, wes­ter­no­vé Slow West, apod. I když se čas­to na prv­ní pohled může zdát, že jsou to dost roz­díl­né sním­ky, tak hlu­bo­ko uvnitř mají cosi spo­leč­né­ho. Tou spo­leč­nou DNA je A24, tedy urči­tý fil­mo­vý dojem podiv­nos­ti a spe­ci­fic­ké­ho humo­ru, to vše protka­né fil­mo­vý­mi postu­py typic­ký­mi pro nezá­vis­lé sním­ky.

S tro­chou nad­sáz­ky bych se nebál o tom­to fil­mu pro­hlá­sit, že by se urči­tě líbil Agathe Christie, pokud by tedy její sta­ro­mil­ská duše snes­la pohled na líba­jí­cí se ženy a na sou­čas­nou hud­bu „mile­ni­á­lů“. V zása­dě by se ale - pokud film a jeho pří­běh obna­ží­me na dřeň - dalo říci, že se jed­ná o kla­sic­ký „sla­sher“ s rela­tiv­ně pře­kva­pi­vou poin­tou. Hlavní hrdi­no­vé jsou před­sta­ve­ni tro­chu vág­ně a zpr­vu mož­ná neje­den divák může mít pro­blém s ori­en­ta­cí u jmen a tvá­ří, i v tom, kdo koho má/nemá rád. To prv­ní se časem zlep­ší, to dru­hé taky a prá­vě v odha­lo­vá­ní toho dru­hé­ho je skryt neje­den fil­mo­vý půvab.

Už samot­né zasa­ze­ní je vábi­vé, sku­pin­ka mile­ni­á­lů s nejis­tý­mi vazba­mi a not­nou dáv­kou pošra­mo­ce­né­ho dušev­ní­ho zdra­ví, drog, zvrh­lé zába­vy a do toho blí­ží­cí se huri­kán na osa­mě­lý dům v pus­ti­ně, pěk­ně dale­ko od civi­li­za­ce. Hádej, kdo je vrah tak nabí­zí fajn koktejl, kte­rý pod­le mě chyt­ne když ne od prv­ní minu­ty, tak s roz­ví­je­jí­cí se situ­a­ci urči­tě ano.

Asi by bylo fajn zmí­nit, že ta samot­ná „sla­she­ro­vá“ část je poně­kud podiv­ná a pod­le mě i o tro­chu slab­ší. To je mož­ná záměr, ale v momen­tu, kdy se to celé dosta­lo do této rovi­ny, mě film bavil a malin­ko méně než před­tím. Do jis­té míry se mož­ná jed­ná i o jakousi své­ráz­nou paro­dii na „sla­she­ry“, jako byl tře­ba své­ho času Vřískot, ale není to tak oka­té a při­zna­né, tak­že někte­ré­ho divá­ka to může občas nechat na pochy­bách.

Já osob­ně jsem se ale u fil­mu bavil dost. Je ale samo­zřej­mě dob­ré jej nebrat moc váž­ně.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře