Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Karlovarské festivalové gejzíry aneb ohlédnutí za 52. ročníkem MFF v Karlových Varech





Karlovarské fes­ti­va­lo­vé gej­zí­ry aneb ohléd­nu­tí za 52. roč­ní­kem MFF v Karlových Varech
Ohodnoťte člá­nek

Nejprestižnější tuzem­ská fes­ti­va­lo­vá udá­lost sezó­ny, což Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val v Karlových Varech beze­spo­ru je, potvr­di­la, že čes­ký áčko­vý fes­ti­val stá­le pat­ří do vybra­né spo­leč­nos­ti důle­ži­tých fil­mo­vých akcí ve svě­tě. Ne snad pro­to, že by při­ta­ho­val až tako­vé množ­ství hvězd, kte­ré září v Cannes, Berlíně či Benátkách, či pre­mi­ér sním­ků respek­to­va­ných tvůr­ců, ale pře­de­vším fun­gu­je jako osvěd­če­ný most pro západ­ní odbor­ní­ky a pub­li­cis­ty, pro něž je scho­pen zpro­střed­ko­vat repre­zen­ta­tiv­ní výběr nových děl a osob­nos­tí výcho­do­ev­rop­ských kine­ma­to­gra­fií. V tom­to smys­lu se pro­gra­mo­vé oddě­le­ní kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu drží už pár let toho­to osvěd­če­né­ho kur­zu a ori­en­ta­ce letoš­ní hlav­ní sou­těž­ní sek­ce i sou­tě­že Na východ od zápa­du toho byly nej­lep­ším důka­zem.

Ostatně umě­lec­ký ředi­tel Karel Och už před začát­kem letoš­ní­ho 52. roč­ní­ku zmi­ňo­val, že jed­ním z jeho nej­sil­něj­ších fil­mo­vých zážit­ků byl bosen­ský film reži­sé­ra Alena Drljević Chlapi neplá­čou, kte­rý roz­ví­jí dal­ší vari­an­ci na už mno­ho­krát zpra­co­va­né téma váleč­ných trau­mat z bal­kán­ské vál­ky. Skupina vete­rá­nů z růz­ných stá­tů býva­lé Jugoslávie si ten­to­krát v odlehlém hor­ském hote­lu pod vede­ním psy­cho­te­ra­pe­u­ta sna­ží vzá­jem­né masa­k­ry odpus­tit. V zása­dě nejde o nic pře­kva­pi­vé­ho, sní­mek pou­ze pou­ka­zu­je na to, že vál­ka je hroz­ná a nut­ně se pode­pí­še na psy­chi­ce kaž­dé­ho jedin­ce, kte­rý se jí musel účast­nit. Zvláštní cenu poro­ty bych pro­to v tom­to pří­pa­dě chá­pal spí­še jako ges­to vůči závaž­né­mu téma­tu, než oce­ně­ní fil­mař­ských kva­lit díla.

Jako obdob­né ges­to si lze vyklá­dat i oce­ně­ní pro dvo­ji­ci nej­lep­ších here­ček Jowity Budnik a Eliane Umuhire za jejich výkon v pol­ském fil­mu man­že­lů Krauzových Ptáci zpí­va­jí v Kigali. I zde jde o trau­ma, ale ten­to­krát rwand­ské geno­ci­dy z počát­ku 90. let. Polské orni­to­lož­ce se poda­ří zachrá­nit výjez­dem do Polska dce­ru rwand­ské­ho kole­gy. Ta se ale po něja­ké době vra­cí zpát­ky do afric­ké země, aby našla hro­by svých blíz­kých rodin­ných pří­sluš­ní­ků, kte­ří zahy­nu­li násil­nou smr­tí v době maso­vé­ho vraž­dě­ní. Snímek s tím­to téma­tem rov­něž není zda­le­ka prv­ní a bohu­žel ve srov­ná­ní se zná­měj­ším a star­ším Hotelem Rwanda, je vyprá­věn znač­ně nevzru­ši­vě s mecha­nic­kým stří­dá­ním blíz­kých zábě­rů a cel­ků, kte­ré spíš chtě­jí doku­men­to­vat prázd­no­tu a bolest obou žen, než sdě­lit emo­ce dějo­vou akcí.

Cenu pro nej­lep­ší­ho her­ce si odne­sl Rus Alexandr Yatsenko za výkon v psy­cho­lo­gic­kém dra­ma­tu reži­sé­ra Borise Chlebnikova Arytmie. Jeho tři­cát­ník Oleg pra­cu­je ve fil­mu jako lékař u záchran­ky a po nároč­né služ­bě si rád přihne. Není tedy divu, že jeho ženě Káti, kte­rá pra­cu­je rov­něž v nemoc­ni­ci, jako lékař­ka na pří­jmu, brzy dojde trpě­li­vost a chce se roz­vést. Precizní stu­die vzta­hu dvou rela­tiv­ně mla­dých lidí, kte­ří trpí podob­ný­mi výky­vy jako srd­ce jejich paci­en­tů, pat­ři­la mezi favo­ri­ty sou­tě­že v hla­so­vá­ní fil­mo­vých kri­ti­ků. A není se co divit, sní­mek vskut­ku pří­klad­ně odha­lu­je pro­blémy dvo­ji­ce, kte­rá se jen stě­ží srov­ná­vá s extrém­ním vypě­tím v prá­ci a sna­hou vést nor­mál­ní život. Škoda jen, že Chlebnikov taky poně­kud mecha­nic­ky pou­ze stří­dá sek­ven­ce se záchra­nou paci­en­tů a rodin­ným pnu­tím. Nicméně výko­ny Yatsenka i jeho slič­né kole­gy­ně Iriny Gorbachevy uka­zu­jí, že sku­teč­né dra­ma lze vysta­vět na rela­tiv­ně malém pro­sto­ru, ale s o to vět­ší inten­zi­tou, pokud se nebo­jí­te jít k pod­sta­tě věci.

K jádru smě­řu­je i slo­ven­ský sní­mek Čára. Ten sle­du­je osu­dy Adama, vůd­ce pohra­nič­ní kri­mi­nál­ní sku­pi­ny, kte­rá pašu­je přes ukrajinsko-slovenskou hra­ni­ci ciga­re­ty. Když ale jed­na z dodá­vek ztros­ko­tá, spus­tí se náh­le lavi­na udá­los­tí, kte­ré ho donu­tí pře­kro­čit i zbyt­ky morál­ních zásad, kte­ré si ješ­tě udr­žo­val. Režisér Peter Bebjak zís­kal po prá­vu cenu za nej­lep­ší režii, neboť doká­zal zruč­ně vyba­lan­co­vat napí­na­vý a mís­ty i akč­ní thriller, společensko-politický kon­text i lokál­ní kolo­rit oblas­ti, kde kon­čí hra­ni­ce EU a začí­ná divo­ký nekon­t­ro­lo­va­tel­ný východ.

Daleko nej­vět­ší odva­hu před­ve­dl ovšem v rám­ci hlav­ní sou­tě­že, a dost mož­ná dokon­ce i celé­ho letoš­ní­ho pro­gra­mu, reži­sér Václav Kadrnka se svým tepr­ve dru­hým fil­mem Křižáček. Volně inspi­ro­ván Vrchlického bás­ní se pus­til do zce­la autor­ské­ho roz­jí­má­ní o vzta­hu syna i otce na půdo­ry­su hle­dá­ní z domo­va zběhlé­ho dítě­te, kte­ré zou­fa­lý rytíř vyjíž­dí dostih­nout a uchrá­nit před tím, než nastou­pí ces­tu na jis­tou smrt v dět­ských výpra­vách za osvo­bo­ze­ní sva­té země. Kardnkovo dílo je duchov­ní road-movie na koni, kde se kro­mě blou­ma­jí­cí­ho Karla Rodena de fac­to pří­liš jiné­ho nedě­je. Přesto pro­ká­za­la i poro­ta vel­kou odva­hu, když sním­ku nako­nec udě­li­la Křišťálový gló­bus za nej­lep­ší film, a dala tak naje­vo, že hod­no­ta sdě­le­ní může být i vel­mi sub­til­ní zále­ži­tos­tí a nemu­sí nut­ně rezo­no­vat u všech divá­ků. Režisér ostat­ně pro­sil divá­ky, aby se při sle­do­vá­ní jeho Křižáčka  poku­si­li o napros­té zti­še­ní a hlav­ně ote­vře­ní mys­li, pro­to­že jeho dílo roz­hod­ně neko­mu­ni­ku­je pou­ze nara­cí, ale rezo­nu­je zejmé­na v řadě jiných for­mál­ních aspek­tů (hud­ba, tem­po­ryt­mus, sym­bo­li­ka atd.).

Pokus o komor­ní psy­cho­lo­gic­ké dra­ma zku­sil i dal­ší čes­ký zástup­ce, ten­to­krát zařa­ze­ný do sou­tě­že Na východ od zápa­du, Josef Tuka ve svém debu­tu Absence blíz­kos­ti. Ale zatím­co u Kadrnky jde o niter­ný ponor jako meto­du k roz­jí­má­ní, Tukova hrdin­ka Hedvika se se svým tří­mě­síč­ním dítě­tem vra­cí domů k mat­ce a její­mu pří­te­li, pro­to­že jí nevy­šel vztah a při­tom pát­rá, proč jsou její city chlad­né vůči vlast­ní­mu dítě­ti i své mat­ce. Náznaky odpo­vě­dí nachá­zí v dení­cích své­ho již zesnu­lé­ho otce. I přes civil­ní herec­ký pro­jev Jany Plodkové ovšem reži­sér nedo­ká­zal téma nijak hlou­bě­ji roz­pra­co­vat. Sledujeme tedy jen útrp­ně cito­vé výle­vy psy­chic­ky labil­ní mla­dé ženy, jejíž stras­ti jsou nám však poně­kud ukra­de­né, pro­to­že sama není schop­na najít ve svém živo­tě smy­sl.

Radikálnější postoj pro­je­vil čes­ký doku­men­ta­ris­ta Vít Klusák ve své novin­ce Svět pod­le Daliborka. Stylizovaný por­trét čes­ké­ho neo­na­cis­ty ale půso­bí tro­chu jako samo­ú­čel­ná sen­za­ce, kte­rá para­zi­tu­je na své­ráz­ném týp­ko­vi, kte­rý ujíž­dí na radi­kál­ních svě­to­ná­zo­rech. Především film není doku­ment, pro­to­že nic z toho, co má divák mož­nost vidět, reži­sér nena­to­čil spon­tán­ně a auten­tic­ky. Pouze rekon­stru­u­je někte­rá pro­ta­go­nis­to­va videa a his­tor­ky z jeho radi­kál­ní minu­los­ti. Paradoxním vrcho­lem, kte­rý nako­nec sho­dí celý tvůr­čí záměr je scé­na v závě­ru sním­ku, kdy Klusák vystou­pí zpo­za kame­ry a začne kázat své­mu hrdi­no­vi při pro­hlíd­ce kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra v Osvětimi o tom, jaké že to zvrá­ce­né morál­ní hod­no­ty vůbec zastá­vá. Dá se ale oče­ká­vat, že svou kon­tro­ver­zí film upou­tá řadu divá­ků a mož­ná dale­ko důle­ži­těj­ší bude dis­ku­ze o nezdra­vých for­mách naci­o­na­lis­mu, kte­rou se mu tře­ba poda­ří v naší spo­leč­nos­ti vypro­vo­ko­vat.

Karlovarský fes­ti­val se jen stě­ží může měřit v hlav­ní sou­tě­ži s nej­pres­tiž­něj­ší­mi fes­ti­va­ly, jako jsou Cannes, Belín, Benátky, či Sundance. Tolik dob­rých fil­mů za rok ostat­ně ani nevznik­ne, aby je moh­ly obsáh­nout všech­ny áčko­vé fes­ti­va­ly. Vary tím ale zjev­ně nemu­sí trpět, své věr­né divá­ky, kte­rých letos do lázeň­ské­ho měs­teč­ka na začát­ku čer­ven­ce při­je­lo oprav­du hod­ně, mají sta­bil­ně už léta a ty urči­tě uspo­ko­ju­je mimo jiné i o to, že to nej­lep­ší za fil­mo­vou sezó­nu, co bylo oce­ně­no již ve svě­tě, najdou v sek­ci Horizonty. Letos někte­ré hity navíc dopro­vo­di­li atrak­tiv­ní hos­té, což byl pří­pad i osca­ro­vé­ho Caseyho Afflecka, kte­rý při­jel s reži­sé­rem Davidem Lowerym uvést jejich nový počin Přízrak. Meditace o lás­ce a vyrov­ná­ní se se ztrá­tou milo­va­né oso­by je vskut­ku ori­gi­nál­ní ve svém poje­tí líče­ní, kte­ré Afflecka ve sním­ku záhy pro­mě­ní v ducha, kte­rý je fixo­ván na éte­ric­ký genius loci domu, kde žil se svou pří­tel­ky­ní v podá­ní Rooney Mara až do oka­mži­ku jeho smr­tel­né neho­dy, a pro­chá­zí v něm pak sta­le­tí­mi. Škoda, že něco nové­ho ze své fil­mo­gra­fie nemoh­la nabíd­nout hereč­ka Uma Thurman, na kte­ré je sice patr­ná doko­na­lá prá­ce plas­tic­kých chi­rur­gů, ale divá­ci ve Varech muse­li vzít za vděk pou­ze uve­de­ním kul­tov­ní­ho star­ší­ho Kill Billa. Daleko zají­ma­věj­ší už jen pro­to bylo si tře­ba poslech­nout fes­ti­va­lem oce­ně­né­ho za celo­ži­vot­ní pří­nos hudeb­ní­ho skla­da­te­le Jamese Newtona Howarda, kte­rý ale­spoň živě diri­go­val sym­fo­nic­ký orchestr a pre­zen­to­val tak svou hud­bu z nedáv­né­ho fil­mu Fantastická zví­řa­ta.

Za jeden z nej­vět­ších zážit­ků bych osob­ně poklá­dal pro­jek­ci nové­ho fil­mu ostří­le­né­ho němec­ké­ho reži­sé­ra s turec­ký­mi koře­ny Fatiha Akina, jehož novin­ka Odnikud sou­tě­ži­la letos v Cannes a Diane Kruger si za svůj výkon v tom­to sním­ku odnes­la zce­la zaslou­že­ně cenu pro nej­lep­ší hereč­ku. Thriller vyprá­ví pří­běh její Katji, jejímž spo­ko­je­ným poklid­ným živo­tem otře­se nena­dá­lý tra­gic­ký tero­ris­tic­ky inci­dent, během něhož zahy­ne její man­žel a syn. Zoufalá žena je nuce­na nako­nec potla­čit veš­ke­ré zábra­ny, aby dosáh­la spra­ve­dl­nos­ti ve svě­tě, kte­rý není scho­pen ani pod­le záko­nů sjed­nat nále­ži­tý trest a při­nést obě­tem ale­spoň něja­ké zados­tiu­či­ně­ní. Dílo s nebý­va­le aktu­ál­ním téma­tem je při­tom posta­ve­no na opač­ném prin­ci­pu, než jsme v posled­ní době ve zprá­vách zvyklí vídat. Oběťmi jsou totiž ten­to­krá­te zástup­ci etnic­ké men­ši­ny a pacha­te­li mla­dí neo­na­ci­o­na­lis­té, kte­ří boju­jí pro­ti imi­grant­ské vlně extrém­ní­mu pro­střed­ky.

Skvělou režii a přes­né vede­ní her­ců pro­ká­za­la rov­něž ame­ric­ká reži­sér­ka Sophia Coppola v Oklamaném. Odnesla si za něj cenu pro nej­lep­ší režii také v letoš­ní cann­ské sou­tě­ži a tuzem­ský divák jen mohl žas­nout nad kon­cer­tem Nicole Kidman, Kirsten Dunst, Elle Fanning či Colina Farrella. Jeho zra­ně­ný voják v době ame­ric­ké občan­ské vál­ky se oct­ne v odlehlém dív­čím inter­ná­tě ve Virginii. Ženy ho sou­cit­ně při­jmou a ošet­řu­jí, ale v prů­bě­hu jeho uzdra­vo­vá­ní začnou postup­ně mezi sebou sou­pe­řit o jeho pří­zeň. Jejich vzá­jem­ná žár­li­vost je pak kata­ly­zá­to­rem tra­gic­kých peri­pe­tií, kte­ré sní­mek dosta­nou sko­ro až na hra­nu horo­ru.

Z Cannes se do varů dosta­la i novin­ka maďar­ské­ho vizi­o­ná­ře Kornéla Mudruczóa Měsíc Jupitera. Třebaže ten­to­krát nezís­ka­la žád­né oce­ně­ní, přes­to nabíd­la napros­to ori­gi­nál­ní autor­ský pohled na aktu­ál­ní pro­ble­ma­ti­ku běžen­ců, což mimo­cho­dem bylo sko­ro nej­mar­kant­něj­ší spo­leč­né téma řady nových fil­mů. Syrský uprch­lík Aryan je při poku­su o pře­kro­če­ní maďar­ské hra­ni­ce poli­cií postře­len. Zranění mu ale při­ne­se mož­nost levi­ta­ce, což brzy odha­lí jeho ošet­řu­jí­cí lékař, kte­rý se jeho schop­nost roz­hod­ne vyu­žít ve svůj pro­spěch. Vizuálně dechbe­rou­cí sní­mek je plný fan­task­ních scén a neu­vě­ři­tel­né akce a tri­ků, za kte­ré by se nemu­sel sty­dět ani holly­wo­od­ský trhák. Škoda snad jen, že reži­sér se nako­nec nedo­ká­zal více zkon­cen­t­ro­vat jen na jeden z moti­vů, pro­to­že ve svém vyprá­vě­ní roz­ví­jí tolik ved­lej­ších linek, že se v nich nako­nec může někte­rý divák snad­no ztra­tit. Film ale jas­ně uka­zu­je, jak zou­fa­lé­mu tema­tic­ké­mu pro­pa­du ale v sou­čas­nos­ti čelí čes­ká kine­ma­to­gra­fie, když si uvě­do­mí­me, že jen kou­sek od nás točí fil­ma­ři tak zají­ma­vá díla, kte­rá mají šan­ci oslo­vit mezi­ná­rod­ní pub­li­kum.

Tuto schop­nost si nao­pak už léta udr­žu­je fin­ský kla­sik Aki Kaurismäki. Jeho Druhá stra­na nadě­je roz­ví­jí už před lety nača­té téma migran­tů. Ve sty­lis­tic­ky vypi­lo­va­ném pří­bě­hu, dopl­ně­ném o lako­nic­ký humor, pod­ma­ni­vou výtvar­nou sty­li­za­ci i pří­znač­né hudeb­ní pasá­že, se ten­to­krát v sever­ském stá­tě potká­vá bez­pri­zor­ní syr­ský uprch­lík a zasmu­ši­lý pro­dej­ce košil, kte­rý si poří­dí restau­ra­ci. Nesourodá dvo­ji­ce hrdi­nů nás opět obla­ží vypoin­to­va­ný­mi gagy a melan­cho­lic­kou, ale přes­to opti­mis­tic­kou zprá­vou o síle lid­ské soli­da­ri­ty.

Za vel­mi pozi­tiv­ní, byť ve výsled­ku dra­ma­tic­ký, lze pova­řo­vat i nový film Jejich nej­lep­ší hodi­na a půl dán­ské reži­sér­ky Lone Scherfigové, kte­rá už pár let natá­čí výhrad­ně ve Velké Británii. Příběh je inspi­ro­ván sku­teč­ný­mi udá­los­ti, kdy se ve vybom­bar­do­va­né Anglii za 2. svě­to­vé vál­ky ženy musí ujmout dosud výhrad­ně muž­ský úloh. Gemma Artenton hra­je Catrin, kte­rá díky své­mu citu pro dia­lo­gy dosta­ne nabíd­ku pra­co­vat na scé­ná­ři fil­mu, kte­rý by brit­ským ženám dodal kuráž „auten­tic­ky a s opti­mis­mem“ pře­ko­nat váleč­né útra­py a pomo­ci vlas­ti v boji pro­ti nepří­te­li. Hvězdně obsa­ze­ný dobo­vý his­to­ric­ký film, v čele tře­ba i s Bill Nighym, je ale pře­de­vším hol­dem brit­ským fil­ma­řům a jejích sta­teč­nos­ti a tou­ze inspi­ro­vat. Vedle toho je doko­na­le zábav­ný, jak jen ost­rov­ní humor může být i v rám­cích váž­né­ho dějin­né­ho rám­ce.

Excelentní sní­mek, při­tom žánro­vá kri­mi­nál­ka, dopu­to­va­la do Varů ze Sundance, kde letos zví­tě­zi­la. Jedná se o egypt­ský thriller The Nile Hotel Incident, v němž se řado­vý káhir­ský detek­tiv během vyšet­řo­vá­ní vraž­dy krás­né zpě­vač­ky zaple­te do her z nej­vyš­ších pater egypt­ské poli­ti­ky, kte­ré ho postup­ně seme­lou. Vše se navíc ode­hrá­vá na poza­dí revo­luč­ních udá­los­tí z roku 2011 a dus­né hlav­ní měs­to je čím dál nebez­peč­něj­ší zónou, kde pře­stá­va­jí pla­tit jaká­ko­liv pra­vi­dla. Snímek evi­dent­ně nava­zu­je na noi­ro­vou tra­di­ci a svým napě­tím a dyna­mi­kou pat­řil k tomu nej­lep­ší­mu, co se letos dalo ve varech jed­no­znač­ně vidět. Doufejme, že se je poda­ří uvést také do čes­kých kin, pro­to­že tahle lahůd­ka může nej­spíš bodo­vat i na příš­tích Zlatých gló­bech či Oscarech.


Třeba i tam dopu­tu­je nako­nec novin­ka Wind River debu­tu­jí­cí­ho reži­sé­ra a sce­náris­ty Taylora Sheridana, v níž se před­sta­vil ame­ric­ký herec Jeremy Renner. Ten hra­je sto­pa­ře, kte­rý obje­ví upro­střed zasně­že­né Wyominské pus­ti­ny tělo mrt­vé indi­án­ské dív­ky. Vyšetřování se ujme sice novo­pe­če­ná agent­ka FBI, ale ta je v drs­ném pro­stře­dí indi­án­ské rezer­va­ce odká­zá­na prá­vě na pomoc bílé­ho sto­pa­ře, kte­rý zná dob­ře míst­ní a doká­že odhad­nout šan­ce na pře­ži­tí i mož­né pacha­te­le. Mysteriózní thriller nako­nec vyhrál divác­kou cenu kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu, mož­ná i pro­to, že vyprá­ví pří­mo­ča­rý ale napí­na­vý pří­běh s dob­ře nasta­ve­ný­mi cha­rak­te­ry v nehos­tin­né kra­ji­ně, v níž není leh­ké pro­sa­zo­vat zákon, a v dru­hém plá­nu záro­veň pou­ka­zu­je na posta­ve­ní původ­ních ame­ric­kých oby­va­tel. Renner navíc v roli málo­mluv­né­ho sto­pa­ře pro­ka­zu­je, jak kva­lit­ní herec­ký výkon doká­že podat i bez vel­kých gest a zdán­li­vě utlu­me­ných emo­cí.

Ostatně fil­mů, kte­ré se obje­vi­ly letos v pro­gra­mu kar­lo­var­ské­ho fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu a dopu­tu­jí do tuzem­ské dis­tri­buce, lze v násle­du­jí­cích měsí­cích oče­ká­vat v našich kinech více a my se k někte­rým pozo­ru­hod­něj­ším z nich roz­hod­ně vrá­tí­me při dal­ším bliž­ším pohle­du.

 

Martin Novosad

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Karlovarský festival stagnuje14. července 2010 Karlovarský festival stagnuje Kritické ohlédnutí za 45. ročníkem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech (2. – 10. 7. 2010).Největší filmová akce v České republice je za námi. Jaká perspektiva se rýsuje […]
  • Ochránci | Guardians [30%]15. května 2017 Ochránci | Guardians [30%] Rusko se snaží v poslední době tak trochu dohnat Hollywood co se týče velkých popcornových podívaných. Před pár lety se do Ameriky dostal v Rusku neskutečně úspěšný Stalingrad a nyní […]
  • Na co se těšit ve Varech30. června 2010 Na co se těšit ve Varech Karlovarský filmový festival startuje už v pátek 2. července. Letošní 45. ročník nabízí sice méně filmů, než v uplynulých edicích, zato je ale velká pravděpodobnost, že si v přehlednějším […]
  • Co si nenechat ujít ve Varech1. července 2016 Co si nenechat ujít ve Varech Dnes začíná Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, což je pro vyznavače kvalitních filmů, filmovým svátkem. Program se připravoval celý rok a produkce vybírala zhruba z 1800 […]
  • Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně19. května 2017 Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně Stručná, přehledná, užitečná a praktická, tak by se dala charakterizovat publikace psychiatra a psychoterapeuta Dr. med. Jana Drehera. Je ideální pro psychiatry, klinické psychology, […]
  • 47. ročník MFF Karlovy Vary: nesoutěžní sekce16. června 2012 47. ročník MFF Karlovy Vary: nesoutěžní sekce Organizátoři Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary zveřejnili kompletní přehled filmů uváděných na letošním ročníku, který se uskuteční od 29. června do 7. července. Nesoutěžní […]
  • Vzpomínka na loňského herce Wiliema Dafó22. června 2017 Vzpomínka na loňského herce Wiliema Dafó Americký herec Wiliem Dafoe a nebo taky létající zloduch, agent FBI, válečný veterán, krvelačný upír, Ježíš či italský filmař Pasoliny, převzal na zahajovacím ceremoniálu 51. ročníku […]
  • České filmy v Cannes 201715. května 2017 České filmy v Cannes 2017 Už za pár dní odstartuje ve francouzském přímořském letovisku největší filmová událost roku - Mezinárodní filmový festival v Cannes (17. -28. 5. 2017). V oficiálním programu a dalších […]
  • Pravé a lahodné jídlo: více než 100 receptů z neupravených potravin pro vaše zdraví a pohodu23. května 2017 Pravé a lahodné jídlo: více než 100 receptů z neupravených potravin pro vaše zdraví a pohodu Moderní trendy ve stravování asi nemusím sáhodlouze představovat. Nejspíš každý už slyšel o raw (syrové) stravě, zná nějakého vegetariána, jedl veganskou sušenku bez cukru a ochutnal […]
  • RICHARD GERE ZÍSKÁ CENU ZA MIMOŘÁDNÝ UMĚLECKÝ PŘÍNOS SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFII22. června 2015 RICHARD GERE ZÍSKÁ CENU ZA MIMOŘÁDNÝ UMĚLECKÝ PŘÍNOS SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFII Významný americký herec Richard Gere, převezme na 50. MFF Karlovy Vary nejvyšší ocenění - Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Richard Gere patří […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
Přidejte si Kritiky.cz na facebook a žádný článek Vám neunikne.
Filmové recenze