Miláček




Miláček
Ohodnoťte člá­nek

 „Dýchat, spát, pít, jíst, pra­co­vat, snít – všech­no, co dělá­me – zna­me­ná umí­rat. I žít nako­nec zna­me­ná umí­rat!“ (str. 123)

Autor: Guy de Maupassant
356 stran
Nakladatelství Odeon
Edice: Světová knihov­na Odeon
Rok vydá­ní (ČR) 1972, Rok vydá­ní ori­gi­nál 1928 (Paříž)
Překlad: Břetislav Štorm
ISBN: 01-024-72

Pár slov o auto­ro­vi: Francouzský spi­so­va­tel a žur­na­lis­ta, kte­rý tvo­řil v době natu­ra­lis­mu a rea­lis­mu. Během živo­ta dostal od Marie Terezie šlech­tic­ký titul a jako voják ode­šel bojo­vat do prusko-francouzské vál­ky. Přátelil se s Gustavem Flaubertem a Emilem Zolou. Vypukla u něj dušev­ní cho­ro­ba a po poku­su o sebe­vraž­du skon­čil v ústa­vu pro dušev­ně cho­ré u Passy u Paříže.

Obsah: Příběh se ode­hrá­vá v Paříži, v 2. polo­vi­ně 19. sto­le­tí, kdy se Georges Duroy potká­vá se svým sta­rým pří­te­lem, kte­ré­mu si začne stě­žo­vat na to, že má málo peněz a špat­nou prá­ci. Jeho pří­tel Forestier ho tedy sezna­mu­je s pra­cí novi­ná­ře v časo­pi­se La Vie Francaise. Georgesovi se začí­ná líbit s peně­zi a mocí a tak začí­ná dělat všech­no pro­to, aby dosá­hl vel­ké moci, kte­rá mu při­ne­se spous­tu peněz. Jenomže při hle­dá­ní moci se pan Duroy na niko­ho neo­hlí­ží a jsou mu úpl­ně jed­no city jiných lidí.

První dojmy: Kniha už od začát­ku byla vel­mi čti­vá. Vžila jsem se do pří­bě­hu hned a nemoh­la jsem se během prv­ních stran vůbec odtrh­nout.

Popis hlav­ních postav: Forestier – Georgesův zná­mý, kte­rý ho sezná­mí s novi­na­mi La Vie Francaise. I když se k Duroyovi cho­val jako pří­tel, v redak­ci dával jas­ně naje­vo, že je výše posta­ve­ný.
Georges Duroy – Na začát­ku kni­hy doce­la chudý muž, kte­rý se potká se sta­rým zná­mým a ten ho uve­de do svě­ta novi­ná­řů. Jeho život se tím mění a začí­ná pořád více tou­žit po peně­zích a moci a nehle­dí při tom na nic a na niko­ho.
Paní de Marelle – Milenka Duroye. I přes to, že se k ní ne vždy cho­vá hez­ky, neu­stá­le o něj sto­jí a odpouš­tí mu.

Cílová sku­pi­na: Cílová sku­pi­na roz­hod­ně není jed­no­znač­ná. Z vlast­ní zku­še­nos­ti vím, že se kni­ha líbi­la i lidem, co moc nečtou. Určitě není moc pro mlad­ší čte­ná­ře, jeli­kož tam jsou urči­té sou­vis­los­ti, kte­ré budou lépe chá­pat star­ší, ale mys­lím, že pro čte­ná­ře 15+ by to moh­lo být dob­ré.

„Jako by jejich pova­hy do sebe dob­ře zapa­da­ly, oba pat­ři­li k dob­ro­druž­né­mu rodu tulá­ků živo­ta, tulá­ků z lep­ší spo­leč­nos­ti, kte­ří se vel­mi podo­ba­jí tulá­kům sku­teč­ným, ačko­li to sami netu­ší.“ (stra­na 252)

Proč jsem kni­hu zača­la číst? Od Guy de Maupassanta jsem čet­la již kni­hu Kulička, kte­rá se mi vel­mi líbi­la, auto­rův styl psa­ní mi při­šel vel­mi sym­pa­tic­ký, tak jsem chtě­la pokra­čo­vat v pozná­vá­ní auto­ra.

Doporučila bych ji k matu­ri­tě? Proč? Doporučila bych ji, ale ne zrov­na nad­še­ně. V kni­ze je hod­ně postav, kte­ré si musí­te zapa­ma­to­vat, což pro něko­ho nemu­sí být nut­ně pro­blém, ale ne všich­ni se v tom tak dob­ře ori­en­tu­jí. Kniha také není úpl­ně krát­ká, tak­že pro něko­ho, kdo shá­ní krát­kou kni­hu do počtu, to asi nebu­de zrov­na ide­ál­ní.

Je snad­né o kni­ze mlu­vit? Tady nava­zu­ji na to, že tam je spous­ta postav. Děj není pří­liš slo­ži­tý, ale musí­te mít jas­no, kdo je kdo a jakou úlo­hu v kni­ze hra­je.

„Sám se při­rov­nal k člo­vě­ku, kte­rý ráz naráz ochut­ná vzor­ky všech vín a brzy již nepo­zná slad­ké od pří­rod­ní­ho.“ (stra­na 66)

 Je lehce zapa­ma­to­va­tel­ná a čti­vá? Zapamatovatelná je doce­la dob­ře, s tím si mys­lím pro­blém není, ale ta čti­vost.
Na začát­ku byla kni­ha hod­ně čti­vá, prv­ních sto pade­sát stran pře­čte­te straš­ně lehce, ale pak to už tak slav­né neby­lo. Opětovně mě vůbec nešlo se začíst. Zbytek kni­hy jsem čet­la straš­ně dlou­ho a pořád se nemoh­la dostat ke kon­ci. Až zase posled­ních pade­sát stran jsem pře­čet­la doce­la rych­le.

Co kni­ha čte­ná­řo­vi může dát? Upřímně jsem si nej­víc odnes­la to, že se mi ješ­tě více hnu­sí pod­vá­dě­ní. V celé kni­ze je spous­ta pod­vá­dě­ní, vyu­ží­vá­ní lidí a vše­mož­ných věcí, co mi pros­tě straš­ně lezou krkem. Strašně mi to vadi­lo, ale musím při­znat, že je to na dru­hou stra­nu doce­la dob­rý odstra­šu­jí­cí pří­pad.

Co pře­kva­pi­lo? Asi čti­vost na začát­ku kni­hy, pro­to­že v momen­tě, kdy jsem zača­la číst, tak jsem u kni­hy vydr­že­la asi tři hodi­ny v kuse, což mys­lím, není úpl­ně špat­né.
Také ješ­tě pro­pra­co­va­nost postav. Snad kaž­dá posta­va v kni­ze byla dost psy­chic­ky pro­pra­co­va­ná na to, bych věři­la tomu, že bych je moh­la potkat v běž­ném živo­tě.

Co zkla­ma­lo? Zklamalo mě, že ke kon­ci byla kni­ha pro mě doce­la nud­ná. Pořád tam byli stej­né pro­blémy. Kdyby celá kni­ha byla o sto až sto pade­sát stran krat­ší, už bych to zkla­má­ním nena­zva­la. Jenomže tohle mi ke kon­ci už lezlo krkem a mys­lím, že mi to bohu­žel zka­zi­lo cel­ko­vý dojem z kni­hy.

„Ta vášeň v ní vězí jako osten šípu, kte­rý nelze vyrvat.“ (stra­na 315)

Porovnání s jiný­mi kni­ha­mi od auto­ra: Od toho­to auto­ra jsem čet­la už Kuličku. A můj názor je tako­vý, že mám pocit, že tenhle autor nedo­ká­že odhad­nout ide­ál­ní dél­ku kni­hy. V Kuličce bych klid­ně sto stran při­da­la a u Miláčka bych sto stran ubra­la. V obou kni­hách pozo­ru­je­me zka­že­nost lep­ší spo­le­čen­ské vrst­vy, ale Kulička byla roz­hod­ně lep­ší a mno­hem čti­věj­ší.

Popiš kni­hu 2 slo­vy: Podvody, tou­ha po moci

Můj názor: Nejsem si úpl­ně jis­tá, jest­li se mi kni­ha nako­nec líbí nebo ne. Na jed­nu stra­nu je autor sku­teč­ně výbor­ný a per­fekt­ně doká­zal popsat spo­leč­nost tako­vou, jaká je. Když se na to ale podí­vám z dru­hé stra­ny, sko­ro půl­ka kni­hy mě nudi­la. Nakonec tedy dochá­zím k závě­ru, že pro mě kni­ha byla vel­kým zkla­má­ním a celou bych ji zno­va už nečet­la. Některé zají­ma­vé čás­ti si pře­čtu ráda, ale kni­ha jako celek už nej­spíš ne, bohu­žel.

Procentuální hod­no­ce­ní: 53%

„Jejich oči se setká­va­ly, snad se domlou­va­ly, chá­pa­ly, vymě­ňo­va­ly si pota­jí myš­len­ky a pak zase uhý­ba­ly.“ (stra­na 307)

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Projekt pes (ten můj)19. května 2017 Projekt pes (ten můj) V našem knižním příběhu je hlavním hrdinou klučina jménem Jenda, který se snaží přesvědčit své rodiče, aby mu pořídili psa. Jenda jako každý kluk je velice neodbytný a co si nyní umanul, […]
  • Cantervillské strašidlo2. listopadu 2017 Cantervillské strašidlo Pár slov o autorovi: Anglický autor irského původu. Během studia na něj měli velký vliv dekadentní názory. Díky tomu se stal ústřední postavou hnutí dekadentů (oslava krásy, nepřijímání […]
  • Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha19. května 2017 Kouzelný atlas - Putování časem - Královna Marie Terezie - kniha Dvanáctiletá holka jménem Bára se s rodiči z Prahy přestěhovala na venkov a tak trochu jí to vadí. Ovšem na druhé straně s koupí rodinného domu získala i kočku Barču. Navíc vlastní […]
  • Další zápisky starého prasáka19. října 2017 Další zápisky starého prasáka „Zjistil jsem, že když už se nedá utrpení vydržet, dají se dělat jen tři věci – opít se, zabít se nebo se smát. Já se obyčejně opíjím a směju.“ (strana 48) Originální název: More Notes of […]
  • Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165)28. listopadu 2017 Na západní frontě klid „Teprve lazaret ukazuje, co je válka.“ (strana 165) Originální název: Im Westen nichts Neues Autor: Erich Maria Remarque 184 stran Pár slov o autorovi: Německý spisovatel a dramatik. V osmnácti letech, po ukončení školy narukoval […]
  • Petr a Lucie8. ledna 2018 Petr a Lucie „A protože byl v onom tvárném věku, kdy se duše – s povrchem ještě příliš hebkým – pokrývá vráskami při sebemenších závanech zvenčí a rozechvěně se utváří pod jejich letmými dotyky, cítil […]
  • Ta třetí22. prosince 2017 Ta třetí „Mánek jede za Mildou, plné oči a plné srdce nejasných a vzrušujících podobenství.“ (str. 209) Autor: Jaroslav Havlíček 320 stran Pár slov o autorovi: Jaroslav Havlíček byl […]
  • Višňový sad - Anton Pavlovič Čechov2. března 2018 Višňový sad - Anton Pavlovič Čechov Pár slov o autorovi: Anton Pavlovič Čechov byl prozaik, dramatik a mistr povídky. Věnoval se především popisování mezilidských vztahů a v tomto ohledu také používal psychologická […]
  • Pozdě k ránu - Karel Hlaváček22. listopadu 2017 Pozdě k ránu - Karel Hlaváček Pár slov o autorovi: Karel Hlaváček tvořil v období české dekadence a byl představitel českého symbolismu. Kromě toho, že byl básník, výtvarně přispíval do časopisu Moderní revue. Obsah: […]
  • Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě20. března 2018 Blues pro bláznivou holku - Václav Hrabě Pár slov o autorovi: Václav Hrabě byl jediný představitel beatnické generace u nás. Psal poezii, kterou později zhudebnil Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma). Jednalo se o velmi […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X