Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Faust – 70%





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Pomalým letem se sná­šíme před brány města jako z tajemné pohádky. Poklidný obraz se však během krátké chvilky změní v drsný pohled na právě pro­bí­ha­jící pitvu. To se dok­tor Faust snaží nalézt v útro­bách nebož­tíka lid­skou duši. Hned první záběry filmu rus­kého reži­séra  Alexandra Sokurova nene­chají diváka v klidu.

Střídání drs­ných a poe­tic­kých záběrů vyu­žívá reži­sér často a v divá­kovi tak míchá pře­pes­trou mozaiku jed­not­li­vých scén a obrazů, ve kte­rých se dějová linka mnohdy ztrácí a jinde nao­pak vyno­řuje. Faust není stra­vi­telné dílko v psané verzi a stejně tak obtížně se divák pro­kou­sává fil­mo­vou verzí. Sokurovův Faust není fil­mo­vou adap­tací stej­no­jmenné tragé­die Goetha v obvyk­lém smyslu, ale výkla­dem toho, co zůstává nevy­řčeno mezi řádky. Máme mož­nost sle­do­vat  jedi­neč­nou verzi  pří­běhu vzdě­la­ného člo­věka s váš­ni­vým srd­cem, který se postupně nechává ovliv­ňo­vat lichvá­řem  (Mefisto). Jestliže Faust odpo­vídá svým pro­je­vem i vnější for­mou své lite­rární před­loze, pak postava lichváře vychází z Mefista  a dál dotvo­řena  lid­skou fan­ta­zií. Je to kre­a­tura člo­věka, který se neštítí ničeho a nikoho. Jeho postava je zne­tvo­řená a obli­čej dokáže odrá­žet chti­vost stejně jako ser­vil­nost. Pohrává si s Faustem stejně jako s kry­sou a ule­vit si od střev­ních potíží je scho­pen kde­ko­liv. Sochu madony v kos­tele oplzle oslintá. Lidi ani věci nemají pro něj  žád­nou hod­notu a Faust je navíc ještě tak úžasně lákavá kořist. Je to člo­věk vzdě­laný, ale touží po peně­zích a po lásce k Markétce. Je tak lid­sky zra­ni­tel­ným a ovla­da­tel­ným.

Postava Markétky do pří­běhu vnáší něhu, světlo i naivní důvě­ři­vost. Smrt Markétky se pro­pojí s ode­vzda­ností k Faustovi. Možná to všechno působí zma­teně a nejasně, ale stejně tak je zma­teně a nejasně působí celý film. Mnoho scén je stři­hem roz­dě­leno na více úseků, které se navzá­jem pro­po­jují. Sledovat dějo­vou linku není snadné a možná právě to bylo zámě­rem reži­séra. Stejně jako Faust marně hledá odpo­věď na své otázky a touží po Markétce, tak marná je snaha diváka najít jas­nou linii pří­běhu a ori­en­to­vat se v tříšti výtvarně zají­ma­vých záběrů.

Film nene­chá diváka lhos­tej­ným a ocení ho spíše ti, kdo se s dílem  J.W.Goetha setkali na ško­lách  nebo mudrují nad smys­lem lid­ského bytí. Pro ostatní se může stát fil­mem na hra­nici stra­vi­tel­nosti a poro­zu­mění. I když lákavé jsou záběry z  netra­dičně pojaté scény  s ženami ve velké prá­delně nebo milostné vyznání Fausta s Markétkou.

Na cel­ko­vém vyznění filmu má podíl hudba, výtvarné pro­fese a vedení kamery. O hudební dopro­vod se posta­ral ruský skla­da­tel Andrey Sigle, který má mno­ho­le­tou zku­še­nost s fil­mo­vou hud­bou a pro Fausta slo­žil l hudební dopro­vod, který jako jemný pod­kres dotváří jed­not­livé scény. Historické kulisy se zabar­ve­ním sta­rých ole­jo­vých obrazů  kra­jin  působí spolu s hudeb­ním dopro­vo­dem klidně oproti hrubým scé­nám v úzkých uli­cích měs­tečka a v potem­ně­lých a špi­na­vých míst­nos­tech.  Drsnost a živel­nost  dokres­lují zvuky kroků, zví­řat, dechu i sípění, které jsou často sly­šet  i během hovoru lidí.

Faustův pří­běh sle­do­val za kame­rou velice úspěšný fran­couz­ský kame­ra­man Bruno Delbonnel, drži­tel oce­nění European Film Award za nej­lepší kameru (Amélie z Montmartru) a tři­krát byl tento kame­ra­man nomi­no­ván na Oskara (Amélie z Montmartru, Příliš dlouhé zásnuby a Harry Potter a Princ dvojí krve). Ve filmu Faust si kame­ra­man sku­tečně vyhrál a nabízí záběry od detailů na lid­ské tělo i přes pohledy do nitra hro­mady hadrů nebo pod sukně pradlen. Nádherně poe­tické jsou záběry kra­jin, skal a ledovců.

Zajímavé loka­lity pro natá­čení filmu byly vybrány i v Čechách. Točilo se na hradě Točník, Žebrák a v Kutné Hoře. Záběry  ledovce a gej­zíru se natá­čely na Islandu.

Z  herec­kých výkonů mě zau­jal pře­de­vším před­sta­vi­tel lichváře, herec a taneč­ník Anton Adasinskij (diva­dlo DEREVO). Jeho postava odpu­zuje a sou­časně neu­stále při­ta­huje pozor­nost diváka. Je to postava pro­pra­co­vaná od cel­ko­vého držení těla a pohybu v pro­storu až po jem­nou mimiku tváře nebo. Fausta zahrál německý herec  Johannes Zeiler s vel­kou razancí při vel­kém hněvu i s citem pro jem­nost ve scé­nách s Markétkou, kte­rou hraje Isolda Dychauk. Na tuto herečku si možná  diváci pama­tují ze seri­álu Borgia. Ruské herečce Isoldě Dychauk je teprve 19 let a její fil­mová hvězda strmě stoupá.

Film Faust není snadno stra­vi­telné a zábavné dílo pro nená­roč­ného diváka. Zpočátku svižné tempo filmu se s postu­pu­jí­cím časem zpo­ma­luje a délka 131 minut  je na hraně únos­nosti divácké pozor­nosti. Film je oso­bitě zpra­co­ván s důra­zem na výtvar­nou složku. Film nato­čený v něm­čině zís­kal cenu Zlatého lva na Benátském fil­mo­vém fes­ti­valu 2011.

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.