Kajínek – příliš mnoho povyku




Kajínek – pří­liš mno­ho povy­ku
Ohodnoťte člá­nek

Je režij­ní debut her­ce a kaska­dé­ra Petra Jákla ml., inspi­ro­va­ný sku­teč­ným pří­bě­hem nej­po­pu­lár­něj­ší­ho čes­ké­ho zlo­čin­ce posled­ních let, dal­ší bul­vár­ní sen­za­cí, kte­rá má jen při­táh­nout pozor­nost k jeho pří­pa­du, nebo záro­veň hlub­ší umě­lec­kou výpo­vě­dí o sta­vu naší polis­to­pa­do­vé spo­leč­nos­ti?I přes nej­růz­něj­ší medi­ál­ní pře­střel­ky mezi pro­du­cen­ty fil­mu Kajínek (zejmé­na otec a syn Jáklové) a sce­náris­tou a reži­sé­rem Ivanem Fílou o autor­ství před­lo­hy (Fíla byl původ­ně najat Jáklovými jako reži­sér pro­jek­tu, ale po napsá­ní své vlast­ní ver­ze scé­ná­ře byl ode­jit z pro­duk­ce), se nako­nec sní­mek v tuzem­ských kinech pro­mí­tá a veš­ke­ré taha­ni­ce oko­lo něj jenom zvy­šu­jí divác­ký zájem o zhléd­nu­tí toho­to díla. Na prv­ní pohled se před pub­li­kem ode­hra­je sku­teč­ně půso­bi­vá for­mál­ní podí­va­ná, kde si slo­va uzná­ní zaslou­ží pře­de­vším kame­ra­man F.A. Brabec se svo­jí roz­tě­ka­nou kame­rou a pre­ciz­ní vizu­a­li­tou i nedra­ma­tic­kých sek­ven­cí, stej­ně tak jako dyna­mic­ký střih Matouše Outraty, nebo pompéz­ní hud­ba Václava Noida Bárty, za kte­rou by se nemu­sel sty­dět ani lep­ší holy­wo­od­ský thriller. Při podrob­něj­ším ohle­dá­ní se ale může dosta­vit nepří­jem­ný pocit, že pří­liš chtě­ný a vypipla­ný moder­ní design fil­mu, jak­si pře­vál­cu­je to nej­pod­stat­něj­ší – emoč­ní půso­bi­vost. A tady už se dostá­vá­me k jádru toho, proč Kajínek, ač řeme­sl­ně pocti­vě nato­če­ný, nefun­gu­je už tak dob­ře katarz­ně. Schématický pří­běh, kte­rý nut­ně celou kau­zu musí pro divá­ka zpře­hled­nit, si bohu­žel vybí­rá tu nej­ba­nál­něj­ší ces­tu, kte­rou lze vyprá­vět osud nespra­ved­li­vě odsou­ze­né­ho. Scenárista Marek Dobeš spo­leč­ně s Jáklem se roz­hod­li Kajínka expo­no­vat jako nená­pad­né­ho zlo­dě­jíč­ka, jehož semle­la polis­to­pa­do­vá špí­na, kte­rá vypla­vi­la po pre­zi­dent­ské amne­stii na svo­bo­du spous­tu pod­vrat­ných živlů, kte­ří řadu tako­vých­to men­ších ryb jen zne­u­ži­li ve svých vlast­ních hrách, jež čas­to saha­ly až do poli­tic­kých sfér. Ústřední posta­vou kri­mi­nál­ní­ho sním­ku pak pře­kva­pi­vě není Kajínek, ve sluš­ném, ale sce­náris­tic­ky znač­ně cha­rak­te­ro­vě ome­ze­ném, podá­ní rus­ké­ho her­ce Konstantina Lavroněnka, ale jeho poz­děj­ší obháj­ky­ně, mla­dá advo­kát­ka Klára Pokorová ztě­les­ně­ná Tatianou Vilhelmovou. Její fas­ci­na­ce na doži­vo­tí odsou­ze­ným věz­něm je pode­pře­na vel­mi neprav­dě­po­dob­nou spří­z­ně­nos­tí s jed­nou z žen­ských obě­tí, kte­rou poslé­ze postří­le­ní Romové sexu­ál­ně zne­u­ži­jí, coby pomstu za neza­pla­ce­ný dluh, nebo kdo ví co, pro­to­že film ten­to kon­text dál už neroz­vá­dí. Právnička je tedy dosta­teč­ně moti­vo­va­ná, aby moh­la hájit naja­té­ho vra­ha a vynu­tit si obno­ve­ní pro­ce­su, k čemuž ale potře­bu­je nové důka­zy, kte­ré se záhy začí­na­jí téměř samy od sebe vyje­vo­vat. Těžko říct, jaká moti­va­ce ved­la býva­lé­ho dozor­čí­ho šéfa zápa­do­čes­ké poli­cie Doležala (hra­je ho dosta­teč­ně sliz­ce Vladimír Dlouhý) k tomu, aby u sebe scho­vá­val dis­kre­di­tu­jí­cí mag­ne­to­fo­no­vou nahráv­ku z  auta, jehož osád­ka byla údaj­ným Kajínkem vystří­le­na. Pochybná je rov­něž posta­va milen­ce advo­kát­ky Kláry, práv­ní­ka před­sta­vo­va­né­ho pol­ským her­cem Boguslawem Lindou, kte­rý kdy­si Kajínka obha­jo­val. Jeho role v pří­bě­hu poslou­ží tvůr­cům pou­ze k odvy­prá­vě­ní někte­rých infor­ma­cí, jež je nut­né divá­ko­vi sdě­lit o poza­dí pří­pa­du. Zkorumpovaný poli­cis­ta v mono­tón­ní kre­a­ci Michala Dlouhého je pak už jen zou­fa­lým stříp­kem do panop­ti­ka nevý­raz­ných figur, kte­rým nejen že chy­bí cha­risma, ale čas­to i logi­ka cho­vá­ní, vzhle­dem k načrt­nu­té dějo­vé situ­a­ci. Takže jen stě­ží lze při­stou­pit na to, že advo­kát­ka Klára se nako­nec někte­rým padou­chům roz­hod­ne věřit, a aniž by si jejich výpo­vě­di ově­řo­va­la, dělá ukva­pe­né závě­ry, což jen pro­ble­ma­ti­zu­je věro­hod­nost této hrdin­ky. Tvůrci sli­bo­va­li, že jejich Kajínek při­ne­se „i zce­la nové kon­tro­verz­ní infor­ma­ce v pří­pa­du“. Nic tako­vé­ho se ale člo­vě­ko­vi zevrub­ně obe­zná­me­né­ho s kau­zou ve sním­ku nedo­sta­ne. Spekulace, kte­rá je posta­ve­na na roz­ho­vo­rech poli­cis­tů prá­vě na inkri­mi­no­va­né mag­ne­to­fo­no­vé kaze­tě, není bohu­žel nic nové­ho, co bychom se už nedo­zvě­dě­li o pří­pa­du z médií dří­ve. Jako tako­vá bohu­žel ani není expli­cit­ním svě­dec­kým důka­zem, kte­rý by jed­no­znač­ně vyvra­cel Kajínkovu vinu. Pokud byla sna­ha tvůr­ců demas­ko­vat zko­rum­po­va­nost stát­ní moci na pří­kla­dě pod­ja­té soud­ky­ně ztvár­ně­né Deanou Horváthovou, je opět tako­vé­to obvi­ně­ní znač­ně nepod­lo­že­né, respek­ti­ve nám chy­bí scé­ny, ve kte­rých bychom si něco tako­vé­ho moh­li oprav­du spo­jit a na zákla­dě jas­ných indi­cií vyvo­dit. Doležalovo vydí­rá­ní soud­ky­ně je pou­ze dia­lo­go­vá hříč­ka, kte­rá nemá opěr­ný bod v žád­ném kon­krét­ním obra­ze, kte­rý by potvr­zo­val korup­ci na nej­vyš­ších mís­tech, je spí­še lokál­ním kmo­t­rov­ským vzta­hem dvou úplat­ných lidí. Posuzovat herec­ké par­ty lze jen s urči­tou opa­tr­nos­tí, neboť výsled­né post­syn­chro­ny vět­ši­ně kva­lit­ně našlápnu­tých výko­nů ode­bra­ly posled­ní poten­ci­ál­ní ambi­ce pře­kle­nout dia­lo­go­vá klišé a čas­to jed­no­roz­měr­ně napsa­né cha­rak­te­ry. Kromě advo­kát­ky Kláry chy­bí všem ostat­ním posta­vám jaký­ko­liv vývoj. Herci se tak nedob­ro­vol­ně sta­li zajat­ci povrch­ních typů, kte­ré vypo­ví­da­jí o jejich pro­fe­si nebo sta­tu­tu, ale už mno­hem méně o jejich nit­ru. Zamrzí to pak hlav­ně u samot­né­ho Kajínka, kde divák zřej­mě oče­ká­vá asi nej­vět­ší účast na psy­cho­lo­gic­kém pro­fi­lu nejed­no­znač­né­ho reci­di­vis­ty. Mimochodem prá­vě sympto­ma­tic­ká delik­vent­ská minu­lost této oso­by je ve sním­ku zba­ga­te­li­zo­va­ná a odsu­nu­ta na okraj toli­ko do odka­zu v podo­bě komen­tá­ře, což je vylo­že­ně pro­mar­ně­ná šan­ce, jak nalo­žit s klí­čo­vým hrdi­nou díla. Jaké důvo­dy pak vedou Kajínka vůbec k pro­sla­ve­né­mu útě­ku z věze­ní na Mírově? Snaha očis­tit své jmé­no a pověst se nabí­zí, ale to už si divák musí dedu­ko­vat na zákla­dě srov­ná­ní s reál­ným pří­pa­dem, ke kte­ré­mu fil­ma­ři odka­zu­jí jmé­nem hlav­ní posta­vy, ale záměr­ně se pak už dal­ším věcem vyhý­ba­jí, nebo dokon­ce sku­teč­nost mani­pu­lu­jí pro potře­by vět­ší dra­ma­tič­nos­ti. Celá smyš­le­ná je tak např. tře­ba zrov­na posta­va Doležala ali­as Vladimíra Dlouhého. Obtížně vysvět­li­tel­ná je i pod­vr­že­ná foto­gra­fie s foto­mon­tá­ží včet­ně její původ­ní neko­ri­go­va­né ver­ze (odkud se najed­nou vza­la) atd. Kajínek tak pro mne cel­ko­vě vyzní­vá vel­mi nepře­svěd­či­vě a pro­hrá­vá v logi­ce pro­po­jo­vá­ní udá­los­tí i tzv. důka­zů spo­leč­ně s čas­to neu­vě­ři­tel­ným jed­ná­ní vět­ši­ny postav. Tvůrci jako­by se neu­mě­li roz­hod­nout, jest­li chtě­jí nato­čit rekon­struk­ci his­to­ric­kých udá­los­tí v žán­ru kri­mi­nál­ky s poli­tic­kým poza­dím, nebo vlast­ní umě­lec­kou vizi s obec­něj­ším spo­le­čen­ským pře­sa­hem v thrille­ro­vém tem­po­ryt­mu. Vedle toho nao­pak, ale Kajínek pro mne také při­ne­sl pře­kva­pi­vý herec­ký výkon hudeb­ní­ho skla­da­te­le a zpě­vá­ka Václava Noida Bárty, kte­rý na malé plo­še Kajínkova spo­luvěz­ně doká­zal svůj part odvést civil­ně a auten­tic­ky. A rov­něž potvr­ze­ní, že tech­nic­ky může­me smě­le kon­ku­ro­vat ame­ric­ké továr­ně na sny. Otázka je, jest­li to ale není pořád tro­chu málo.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • 25. hodina6. května 2003 25. hodina Posledních pár hodin na svobodě.Monty Brogan je průměrný drogový dealer. Vypadá jako slušňák, který nikdy nikomu nemůže ublížit. Chce si jen rychle vydělat nějaké prachy. Někomu se to však […]
  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Transformers3. února 2008 Transformers Já jsem jich pár měl. A dost dětí z okolí mi je závidělo. Jasně, že je řeč o legendárních hraček Transformers. Moc by mě překvapilo, kdyby někdo nevěděl, co Transformers jsou, ale kdyby se […]
  • Pozice dítěte - 72 %28. září 2013 Pozice dítěte - 72 % Známá interiérová desingérka Cornelia Kerenes plánuje oslavu svých významných narozenin, na které zve rodinu a své přátele. Je úspěšná a uznávaná ve svém oboru a mezi přáteli, ale […]
  • Pupendo2. dubna 2003 Pupendo Držte si pupíky, do kin se právě vřítilo Hřebejkovo toužebně očekávané Pupendo. Tak jsme se konečně dočkali. Fenomén novodobé české kinematografie jménem Jan Hřebejk se nás opět rozhodl […]
  • Nic proti ničemu – recenze - 20 %10. října 2011 Nic proti ničemu – recenze - 20 % Kdo má rád videoprojekce přátel z třídních srazů a v každém amatérském videu nachází něco netradičního a neotřelého, ten by měl vidět i film Petra Marka s názvem Nic proti ničemu. Nechá se […]
  • Smrtonosná past 4.0 - Akční jízda roku?8. července 2007 Smrtonosná past 4.0 - Akční jízda roku? Dvanáct let. Tak dlouho byl John McClane na dovolené. Tak dlouho jsme čekali. Pravda, nečekali jsme všichni. Po prvních mediálních klapkách to zavánělo pořádným průserem a definitivním […]
  • Skrytá identita26. října 2006 Skrytá identita Myslím, že režisérské aktivity Martina Scorsese celkem už znám, např. Zuřící býk a Letec. V poslední době má opravdu notný seznam scénářů, na které si brousí zuby. Proč si vybral […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X