Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Hory mají oči 2 - Co si dáte na jídlo?





Hory mají oči 2 - Co si dáte na jíd­lo?
Ohodnoťte člá­nek

Paroubek je „sym­paťák“, Topolánek zase sym­bo­lem spo­řá­da­né­ho rodin­né­ho živo­ta a trá­va… ta je zele­ná jako ame­ric­ká měna. Jsou věci, kte­ré jsou neo­chvěj­ně dané. Stejně jako okol­nos­ti, při nichž si dopřá­vám krva­vé horo­ry. Desátá hodi­na ve zpět­ném zrcát­ku, tma jako v pyt­li, vylid­ně­ný byt a srd­ce derou­cí se ven skr­ze škví­ru mezi žeb­ry. Někdy to vyjde a mám pak nahná­no z kaž­dé­ho vrz­nu­tí nábyt­ku, jin­dy se směju, vrzan­ce nevní­mám a spím s ote­vře­ný­mi dveř­mi od poko­je.

Pokračování Hor, kte­ré mají oči nále­ží do dru­hé sku­pi­ny. Což se vlast­ně dalo čekat.

Snímek vyprá­ví („vypra­ví“ je hod­ně sil­né slo­vo, jak tak pře­mýš­lím při  korek­tu­ře) o sku­pin­ce ame­ric­kých vojá­ků, kte­ří si na cvi­čiš­ti počí­na­jí sebe­vra­žed­ně, a pro­to (což je logic­ké) jsou povo­lá­ni do akce, aby tam moh­li své kami­kad­ze schop­nos­ti uplat­nit. Ideální to smeč­ka na cou­rá­ní mís­ty, kde jsou čer­ve­né ská­ly a tak „tro­chu div­ní“ hor­ní­ci. Pár minut akli­ma­ti­za­ce, něko­li­ke­ré „Haló, volám základ­nu!“ a pak již nezbyt­ná eli­mi­na­ce zmat­ku­jí­cích vojá­ků, kte­ří ten tré­nink hóó­ód­ně ošu­li­li. Zdánlivě rov­no­cen­ný střet se tak brzy pře­vá­ží na stra­nu krve­lač­ných hová­dek, kte­rá jsou pod­le uži­va­te­le dud­ka na csfd.cz „chytřej­ší a navíc i  moti­vo­va­něj­ší“.

Nebo že by tomu bylo jinak a roz­vl­ně­ná hla­di­na kla­ma­la?

Ne že bych byl něja­ký šťou­ral. A kór když kou­kám na film, v němž se spíš chcí­pá, než­li pře­ží­vá. Tentokrát se však dosta­vi­ly nezvykle kru­té roz­pty­lo­vé pod­mín­ky. Pochopit ale­spoň mini­mál­ně cho­vá­ní zdej­ších „exper­tů“ - to snad ani nejde. Mít co do čině­ní s  výlet­ní­ky a nor­mál­ní­mi lid­mi, kte­ří doma nespí v  mas­ká­čo­vém pyža­mu, bez­po­chy­by bych při­vřel oči a  nic nena­mí­tal. Avšak oni to jsou vojá­ci. A ne leda­ja­cí. Američtí. Takoví, co mlu­ví spros­tě už jenom z prin­ci­pu a  kte­ří nejdou pro kul­ku dale­ko (o čemž by vám mohl boha­tě vyprá­vět nebož­tík ser­žant). Zkrátka posta­vič­ky, u nichž bych oče­ká­val něja­kou tak­ti­ku, pro­myš­le­né postu­py, for­ma­ce, maza­né výpa­dy a niko­liv při­po­sra­né zad­ky, řva­ní a nekon­t­ro­lo­va­nou střel­bu na vše, co se hýbe a nevy­pa­dá jako kámen. Zřejmě jsem však naiv­ní. Hrdinové dru­hých Hor se cho­va­jí ješ­tě hlou­pě­ji než staří-známí z jed­nič­ky, což je občas – a proč se pře­tva­řo­vat -  na seke­ru do hla­vy. Trhání sesku­pe­ní, moče­ní o  samo­tě, odklá­dá­ní flin­ty a  smě­lé zvo­lá­vá­ní do čer­né ďou­ry – to jim jde na jed­nič­ku. Na jed­nič­ku s krva­vou hvěz­dič­kou.

[A to radě­ji opo­mí­jím vychy­ta­né dia­lo­gy ve sty­lu: „Jak se odsud, do prd*le, dosta­ne­me?!“ – „Půjdeme tou samou ces­tou, jakou jsme tady při­šli.“ – „Aha.“]

Ale budiž. Ocitáme se v žán­ru teen vyvraž­ďo­vač­ky a tady je logi­ka „tuhá“ již při  náku­pu líst­ků. Ostatně, cho­vat se hrdi­no­vé rozum­ně, zřej­mě by fil­ma­ři ušet­ři­li na keču­pu, skřít­ko­vé z hor by to schy­ta­li mezi oči a  bylo by vyma­lo­vá­no. Buďme stříz­li­ví. Zdejší mon­stra nejen­že tupě vypa­da­jí, ale rov­něž tupě úto­čí. Jen když dýcha­jí, způ­so­bu­jí stej­ně veli­ký krá­val jako hla­do­vý Tyranosaurus, koli­krát nevi­dí na dva met­ry dopře­du, nere­gis­tru­jí moc­ně odde­chu­jí­cí hrdi­ny u svých nohou a…

…bohu­žel…

…stej­ně jim to sta­čí. Tichošlápkové jed­ni se vždyc­ky při­smo­lí za záda opo­váž­li­vě jed­na­jí­cích postav (viz zmí­ně­né moče­ní na samot­ce a  šaš­ko­vá­ní v  mís­tech, kde jsou usklad­ně­né lid­ské ostat­ky), roz­mách­nou se a zary­jí seke­ru tak hlu­bo­ko, jak jen jim to tělo nebo­žá­ko­vo dovo­lí. Luxusně zapra­se­ný objek­tiv kame­ry, hrdi­na doslo­va roz­há­ze­ný na všech­ny svě­to­vé stra­ny a rejža? Ten se tete­lí bla­hem a  řve jako pomi­nu­tý: „Ještě! Ještě! A víc!!!“

No jo. Krve je tu jak z krev­ní ban­ky. Rovněž i  něja­ká ta doko­na­le roz­pitva­ná těla, uře­za­né kon­če­ti­ny, stře­va nasou­ka­ná do zava­řo­va­ček a dal­ší nezbyt­né pochu­ti­ny pořád­né­ho eRka… Pokud by se někdo sápal po pří­dav­ku (chtěl bych vidět, co sní­dáš, kama­rá­de), pak napros­to zby­teč­ně. I ten­to­krát je jaké­ko­liv úmr­tí dohná­no do abso­lut­ní­ho extré­mu. Každá stvů­ra dis­po­nu­je polo­ke­vla­ro­vou pokož­kou a neví­da­ně posu­nu­tým pra­hem boles­ti. Kdepak - může­te jí udě­lat díru do hla­vy, vydla­bat moze­ček, pro­pích­nout hruď a pře­rov­nat chrup dese­ti­ki­lo­vým šut­rá­kem a s ní to ani nehne. Po  pár vte­ři­nách začne zas a zno­va prs­kat, sípat a pro­du­ko­vat bílý puding z  úst. Aby dala naje­vo, že má hlad a chuť se pářit. Co to zna­me­ná? Nic nové­ho. Každá svi­ně chcíp­ne jen teh­dy, když bude doko­na­le roz­měl­ně­ná, roz­čtvr­tě­ná a  roz­máz­nu­tá po všech při­leh­lých plo­chách. A co je pod­stat­né - divá­ci budou u toho.

Juchuchu. Popcorn do ruky a šavli do před­ních řad.

Nepopírám, něko­mu to může dělat dob­ře. Bezesporu se najdou lidé, jimž k bla­hu posta­čí opě­tov­ně obkres­le­né sché­ma, stej­né pro­stře­dí, stej­ný pří­běh a  hrdi­no­vé, kte­ří jsou noví, neb ti sta­ří se prá­vě roz­klá­da­jí. Druhé Hory jsou tak ješ­tě pří­mo­ča­řej­ší a  samo­ú­čel­něj­ší než jejich před­chůd­ce. Budování napě­tí? Pche… na to se tady nehra­je. Nějaká pře­de­hra, kte­rá by nám umož­ni­la poznat hrdi­ny i jinak než jako noto­ric­ky kři­čí­cí vojá­ky pou­ží­va­jí­cí coby před­lož­ku slo­vo „Fuck“? Ne-e. Stejně jako smy­sl toho vše­ho, co se v horách děje, vysvět­lu­jí­cí fla­shbac­ky a náznak nos­né paty. Nic tako­vé­ho se neko­ná, dámy a páno­vé. Zabočili jsme za špat­ný roh, ote­vře­li špat­né dve­ře a used­li do špat­né­ho kinosá­lu. Devadesát minut nulo­vě invenč­ní­ho por­co­vá­ní lidí. Trest, kte­rý jsme si (ne)zasloužili.

Ale co… čty­ři­cet korun není nikterak bru­tál­ní cena za půj­če­ní DVD. Trochu jsem se poba­vil (i když ško­do­li­bě), povin­ně pokr­čil ksicht a  co víc – zapra­co­val jsem na jakési rov­no­vá­ze v obo­ře. Přeci jen, udě­lo­vat kaž­dé­mu recen­zo­va­né­mu sním­ku osm­de­sát a  více bodů (což se mi nyní poved­lo tři­krát za sebou), to by zavá­ně­lo auto­ro­vou bene­vo­len­cí. A takhle by to nešlo.

Několika málo slo­vy: ješ­tě nikdy jsem tak rád neu­dě­lil tři­cet pro­cent. Sláva Weiszovic dru­ži­ně! Máte to u mě.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Kruh 2 - A prej že už z tý studně nevyleze...31. května 2005 Kruh 2 - A prej že už z tý studně nevyleze... Je-li určitý film úspěšný a ještě k tomu všemu kvalitní, je naprosto logické, že se tvůrci snaží osvědčenou látku rozvrstvit. V drtivé […]
  • 2. března 2007 Kvaska - Recenze Vězeňské prostředí a zákulisí muzikálu, také se vám tato kombinace nezdá dvakrát běžná? Ovšem právě tuto myšlenku si zvolili manželé Landovi pro svůj nový film s názvem Kvaska. No film, […]
  • Král Artuš - Nuda, nuda, nuda!12. prosince 2004 Král Artuš - Nuda, nuda, nuda! Král Artuš ve službách římského impéria? Tak tohle lze opravdu jen stěží strávit.Snad nikoho neurazím a nedotknu se jeho citů, když řeknu, že tento film je absolutní pič…..! Poslední dobou […]
  • Eragon16. dubna 2007 Eragon Když si uvědomíte, že trilogie Pán prstenů vydělala takové množství peněz, že by z toho pár let přežila naše republika, pak je udivující, že fantasy příběhy se na plátně neobjevují každý […]
  • Divočina a Cheryl, která se na dlouhé cestě našla5. března 2015 Divočina a Cheryl, která se na dlouhé cestě našla Když si Cheryl Strayedová rozvazuje tkaničku od pohorky, má už chůze po Pacifické dálkové trase plné zuby. Chce si především odpočinout. Jenže stačí trocha nepozornosti a k nejbližšímu […]
  • Rudý úsvit | Red Dawn [45%]21. února 2013 Rudý úsvit | Red Dawn [45%] Remaky to mají relativně těžké. I když je jich v poslední době požehnaně, málokterý dokázal dostát kvalitám předlohy, natož ji vůbec překonat. U remaku Rudého úsvitu z roku 1984 to platí […]
  • Zvětšenina (Blow up) 196612. března 2009 Zvětšenina (Blow up) 1966 Zvětšenina je asi nejslavnějším dílem režiséra Antonioniho. Tento jeho vrcholný kousek nás přivádí do poloviny šedesátých let, kde se nám tvůrci snaží zobrazit společnost té doby ve vší […]
  • Slepičí úlet26. července 2005 Slepičí úlet Na slepičí farmě žijí malé roztomilé slepičky, které má každý rád.A všechny slepičky se mají navzájem rády.Každé ráno farmář krmí slepičky a večer jim pouští něco z repertoáru Carla Orffa […]
  • Na vlásku šťastně až navěky – 70 %21. července 2012 Na vlásku šťastně až navěky – 70 %   Krátkometrážní dodatek začíná tam, kde původní pohádka od Disneyho skončila. V království panuje slavností nálada před velkým okamžikem, kdy do sňatku manželského mají […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
STAR WARS 8: POSLEDNÍ Z JEDIŮ
STAR WARS 8: POSLEDNÍ Z JEDIŮ (2 BLU-RAY) - LIMITOVANÁ EDICE PRVNÍ ŘÁDSTAR WARS 8: POSLEDNÍ Z JEDIŮ (2 BLU-RAY) - LIMITOVANÁ EDICE ODPOR