Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Finty Dicka a Jane - Jeden chlapík by řekl: „Docela do pohody.“





Finty Dicka a Jane - Jeden chla­pík by řekl: „Docela do poho­dy.“
Ohodnoťte člá­nek

Čím déle si zahří­vám fle­ka v Bazooce, tím více na sobě poci­ťu­ji, jak mě tato dob­ro­vol­ná prá­ce pohl­cu­je (a to v nega­tiv­ním slo­va smys­lu). Kdeže jsou ztra­ce­ny časy, kdy jsem se vypra­vil do kina jen tak čis­tě pro zába­vu a niko­liv kvů­li potře­by splá­cat do uzá­věr­ky jeden-dva člán­ky… Ano, tyto oka­mži­ky už jen těž­ko zazna­me­nám ve zpět­ném zrcát­ku a nechtěj­te po mě, abych zkou­mal, nako­lik tlus­tá vrst­va pra­chu na nich spo­čí­vá. Jedno je ale jis­té – ať už mi Bazooka bere, nebo dává, nena­chá­zím se v pozi­ci člo­vě­ka, kte­rý by zamýš­lel pro­vá­dět defi­ni­tiv­ní uzly. Já už si tak nějak na ten nepří­jem­ně sží­ra­vý pocit zvy­kl. Ten pocit, kte­rý mě pře­pad­ne při kaž­dé návštěvě kina a díky něhož plo­dím samot­nou recen­zi ješ­tě dřív, než se po plát­ně pro­že­nou závě­reč­né titul­ky. Přiznám se (jak tak pře­mýš­lím, já se v recen­zích při­zná­vám doce­la čas­to a mož­ná by neby­lo od věci občas kři­vác­ky zalhat) - když jsem se prv­ně dozvě­děl o kome­dii Finty Dicka a Jane, ihned jsem začal poku­ko­vat po datu čes­ké pre­mi­é­ry. Ono totiž… ačko­liv se běž­ně neu­ká­jím na exhi­bi­ci­o­nis­tic­kých taš­ka­ři­cích, titu­ly Jima Carreyho mi nikdy neva­di­ly a nao­pak – já jim čas­to­krát krá­čel napro­ti. Ať už je to ďábel­sky pitvo­ři­vý Ace Ventura, vše­moc­ný Božský Bruce či  nena­pra­vi­tel­ný Lhář, lhář – tyhle kous­ky si s jis­tým časo­vým odstu­pem mile­rád při­po­mí­nám a  pokaž­dé se u nich nasměju tak, jako kdy­bych na ně zíral popr­vé (uvě­do­mu­ji si, že jsem nyní uči­nil nepří­mo řeče­né pro­hlá­še­ní o své pri­mi­tiv­nos­ti). Navíc… jakož­to „soud­ný“ divák, kte­rý tomu­to komi­ko­vi vůbec nestra­ní, nemo­hu opo­me­nout kva­li­ty, jimiž se Carrey pre­zen­to­val v titu­lech Věčný svit nepo­sk­vr­ně­né mys­li, Muž na měsí­ci, Majestic…

[A je to ven­ku: “Já Jima zbož­ňu­ji!”]

V důsled­ku sil­né obli­by jsem tedy logic­ky zastal sta­no­vis­ka divá­ka, kte­rý se na Finty doce­la těšil. Naštěstí – pou­čen nezda­ry z let nedáv­no minu­lých – občas jsem si toto gran­di­óz­ní (ale kuš, Pavle!) natě­še­ní uzem­nil náh­le se zje­vi­vším skep­ti­cis­mem. Přeci jenom… oněch kome­dií, kde se jen pou­hý náznak úsmě­vu dolo­val s nesmír­ný­mi obtí­že­mi, bylo v posled­ní době více než dost.

Hlavním hrdi­nou sním­ku je Dick Harper, tak tro­chu zvlášt­ní kre­a­tu­ra, kte­rá se celý život žene za úspě­chem a kte­rá se svě­do­mi­tě řídí pra­cov­ní­mi regu­le­mi – ve sna­ze dočkat se spra­ved­li­vé­ho a  dlou­há léta oče­ká­va­né­ho pový­še­ní. Coby divá­ci vstu­pu­je­me do děje ve chví­li, kdy se Dick toho­to oce­ně­ní dočká­vá a kdy je ze dne na den pro­hlá­šen novým vice­pre­zi­den­tem spo­leč­nos­ti Globodyne, svě­to­vé­ho líd­ra v oblas­ti kon­so­li­da­ce médií. Samo sebou, že se tohle „milé ges­to“ jeví již od počát­ku sil­ně pro­hni­le a kře­čo­vi­tě zahra­né úsměvy na tvá­řích nad­ří­ze­ných napo­ví­da­jí více než jas­ně, nako­lik cink­nu­tý­mi kar­ta­mi se hra­je.

Jak už to tak v podob­ně ladě­ných sním­cích cho­dí, i zde se daná situ­a­ce zkom­pli­ku­je vyvo­ze­ný­mi násled­ky a ješ­tě před nezbyt­ným kra­chem nastá­vá v Dickově živo­tě něko­lik zásad­ních udá­los­tí. Manželka podá­vá v prá­ci výpo­věď (nač se někde dřít, když je v  domác­nos­ti více­pre­zi­dent­ský plat) a  jejich spo­leč­ný dům (již tak kom­fort­ní a za nema­lý peníz splá­ce­ný) vstu­pu­je do pro­ce­su jis­té­ho „upgrejdu“ (viz bazén na zahra­dě).

Bohužel, hned dru­hý den se růžo­vě zabar­ve­ný sen mění v pořád­ně chmur­né ráno. Společnost Globodyne kon­čí lusk­nu­tím prs­tů na dně a její pra­cov­ní­ci smě­řu­jí v lep­ším pří­pa­dě na uli­ci – v hor­ším čelí soud­ní­mu obvi­ně­ní.

Dickova rodi­na se oci­tá v nezá­vi­dě­ní hod­né situ­a­ci, kte­rá je způ­so­be­na mizi­vý­mi pří­jmy a nulo­vou pra­cov­ní nabíd­kou. Hrdinové strá­da­jí, sna­ží se vypo­řá­dá­vat s úzký­mi cesta­mi nové­ho živo­ta a pozvol­na ztrá­ce­jí vše z toho, co si dlou­há léta budo­va­li. Zprvu akcep­to­va­tel­né pro­blémy (str­že­ní tráv­ní­ku, vypnu­tí elektři­ny) tak tvo­ří jen pou­hou pře­de­hru před hroz­bou nej­vět­ší – násil­ným vystě­ho­vá­ním z  domu.

V před­ve­čer dne „D“ se situ­a­ce nato­lik vyhro­tí, že se Dick roz­hod­ne vstou­pit na dráhu nej­scest­něj­ší. S pomy­sl­ným nožem na krku a s vědo­mím, že na něm bylo spáchá­no zlo a jeden vel­ký pod­vrh, vypra­ví se obdob­ným smě­rem jako ti, kte­ří jej při­pra­vi­li o bez­pro­blé­mo­vý život…

Nebudu cho­dit oko­lo kynou­cí­ho tla­ko­vé­ho hrn­ce a hned ze star­tu sil­ně nastí­ním, jak na tom Finty jsou. Kdybych nedbal opa­ko­vá­ní sebe sama, vyu­žil bych v  této sou­vis­los­ti slu­žeb své oblí­be­né frá­ze ohled­ně „poloplné/poloprázdné nádo­by“. Ale to bych nepře­žil. Komedie Deana Parisota (Galaxy Quest, pár dílů Pohotovosti) krá­čí tou­že ces­tou jako její nedáv­ní žánro­ví kole­go­vé a zejmé­na na zákla­dě vytí­že­ní divá­ko­vy brá­ni­ce se nelze vyhnout při­rov­ná­ní k titu­lům jako Fotr je lotr či Můj sou­sed zabi­ják. Samozřejmě – nejde o to, že by Finty upřed­nost­ňo­va­li ten­týž styl humo­ru (v obou zmí­ně­ných pří­pa­dech spí­še čer­něj­ší­ho rázu) – ony se jen spo­ko­ju­jí s  dosta­ču­jí­cím mini­mem. U nové­ho pro­duk­tu Jima Carreyho se tak zce­la jis­tě nepo­tr­há­te smí­chy a už vůbec nehro­zí náh­lé vybuch­nu­tí a  násled­né dáve­ní se prá­vě kon­zu­mo­va­ným pop­cor­nem. I přes ten­to výsle­dek se však Finty Dicka a Jane neřa­dí mezi bůhví­ja­ká zkla­má­ní. Ačkoliv si tím­to fil­mem nepro­cvi­čí­te únos­nost vlast­ní brá­ni­ce, roz­hod­ně se nebu­de­te nudit a vůbec - celý pří­běh vám pří­jem­ně ute­če. Parisotův sní­mek totiž dis­po­nu­je celou řadou usmě­va­vých fór­ků, úměr­nou dél­kou a na pří­jem­nos­ti zís­ká­vá i záslu­hou nená­sil­né kon­struk­tá­že (což u Carreyho výtvo­rů nebý­vá zvy­kem). Finty Dicka a  Jane jsou pros­tě pří­klad­nou odde­chov­kou, kte­rá si nekla­de žád­né vyš­ší cíle. A nut­no dodat, i tyto poči­ny jsou v kine­ma­to­gra­fii nezbyt­né.

Samotný Carrey – hlav­ní láka­dlo fil­mu – pak zůstá­vá zjev­ně ome­zen man­ti­ne­ly skrom­né­ho scé­ná­ře. Nedočkáme se tak žád­né­ho výraz­né­ho exhi­bo­vá­ní a noto­ric­ky zná­mé­ho pitvo­ře­ní. Klasický Carrey (tak jak jej zná­me z Ace Ventury) se dostá­vá ke slo­vu jen ve dvou-třech pří­pa­dech a upřím­ně řeče­no – boha­tě to vysta­ču­je. Finty Dicka a Jane nejsou konec­kon­ců kla­sic­kou „jimov­kou“, ale mno­hem pří­zem­něj­ší kome­dií, kde se vás ani na vte­řin­ku nezmoc­ní oba­vy z  mož­né destruk­ce obli­čejo­vé­ho sval­stva hlav­ní­ho před­sta­vi­te­le.

Je už mým jakým­si zvy­kem, že recen­ze na Carreyho poči­ny pojí­mám poně­kud „jed­no­hub­ko­vě“ (už v člán­ku na Božského Bruce jsem vše pod­stat­né shr­nul do dvou odstav­ců). Ani v tom­to pří­pa­dě není zapo­tře­bí zby­teč­ně pro­ta­ho­vat dél­ku tex­tu a neu­stá­le se plá­cat v  „jed­nom a tom samém“. Finty Dicka a Jane jsou pros­tě tako­vé, jak hlá­sá konec nejdel­ší­ho úseku recen­ze. Sice bychom moh­li spe­ku­lo­vat nad tím, nako­lik vhod­né je jejich zařa­ze­ní na stří­br­né plát­no a jest­li­pak by neby­ly plat­něj­ší jako vel­mi účin­ná tele­viz­ní náplast deš­ti­vé­ho páteč­ní­ho veče­ra, ale to už by se člá­nek žánro­vě zvr­tl v úva­hu a to pře­ce….

…a to pře­ce…

…a to pře­ce nechci, pro­to­že jsem líný a vás to stej­ně neza­jí­má.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • Transformers3. února 2008 Transformers Já jsem jich pár měl. A dost dětí z okolí mi je závidělo. Jasně, že je řeč o legendárních hraček Transformers. Moc by mě překvapilo, kdyby někdo nevěděl, co Transformers jsou, ale kdyby se […]
  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Zhrnutie epizódy – Flash S03E22 – 94%17. května 2017 Zhrnutie epizódy – Flash S03E22 – 94% Čas beží Barry... Tím Flash čelí nepríjemnemu faktu, že do smrti Iris ostáva už len 24 hodín. Podarí sa ju Barrymu zachrániť?  Epizóda je situovaná časovo "24 hodín do smrti Iris West". […]
  • Mr. & Mrs. Smith30. září 2005 Mr. & Mrs. Smith Chcete to na rovinu? Takže bez okolků. Všechno jednou skončí. A stejně tak i šťastné manželství ze kterého se jednoduše časem vytratí láska a náboj a zůstane jen stereotyp. Podobně jsou na […]
  • Saw 2 - “Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“3. března 2006 Saw 2 - “Vzal bych si půl kila lidských ledvin a nějaká ta uzená žebra…“ Upřímně řečeno, když mi byla dopřána první várka Hry o přežití, nebyl jsem z toho nikterak unešený. Pravda, první půle mě ještě jakžtakž přikovala k sedadlu, avšak čím více se snímek […]
  • Panicové23. května 2017 Panicové Ve Francii se píše rok 1740 a mladý Jamie Fraser se s kamarádem Ianem připojuje ke skupině žoldáků. Navzdory všem vhodným příležitostem ještě ani jeden z mladých mužů nepřišel o panictví a […]
  • Tři barvy: Modrá, bílá a červená - 80%4. prosince 2012 Tři barvy: Modrá, bílá a červená - 80% Barevná trikolora na francouzské vlajce inspirovala polského režiséra Krzysztofa Kieslowskiho k pojmenování své filmové trilogie- Modrá (1993), Bílá (1994)  a Červená (1994). Snímky spolu […]
  • 10 000 př. n. l. - 10,000 B.C.26. března 2008 10 000 př. n. l. - 10,000 B.C. Už po té, co byly vypuštěny první trailery bylo jasné, že 10 000 př. n. l. bude patřit k těm filmům, u kterých budou zarytí historici omdlévat hrůzou, ale divák, který chce, aby byl […]
  • Vetřelec: Covenant - 70 %15. května 2017 Vetřelec: Covenant - 70 % Do kin už jde kolikátý film Vetřelce? No ani nevím, prostě se to blíží už cca k sedmi, možná. Radši to nebudu přesně počítat, prostě je toho hodně. Je ale hodně let, co jsme byli prvně […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
Rozhovor s Lubomírem Smékalem
Rozhovor s Lubomírem Smékalem