Rukojmí - Taková ochutnávka před Die Hard 4.0 | Filmové recenze (Art… Blu-ray… Kino…) | Kritiky.cz

Rukojmí - Taková ochutnávka před Die Hard 4.0





Bruce Willis nato­čil fil­my kva­lit­ní a popu­lár­ní (jako tře­ba prv­ní dva díly Smrtonosné pas­ti), sním­ky, v nichž pře­kva­pil neob­vyklou herec­kou polo­hou (Šestý smy­sl), titu­ly, kte­ré mne neza­u­ja­ly, kdež­to širo­kou veřej­nost ano (Vyvolený), a nako­nec i tako­vé pro­duk­ty, u nichž se udál pra­vý opak (chlad­ně při­ja­té Slzy slun­ce). Přestože se ten­to sym­pa­tic­ký pleša­tý herec pro­sla­vil zejmé­na role­mi akč­ních hrdi­nů, kte­ří se ocit­li ve špat­ný čas na špat­ném mís­tě (i když… to by spí­še sedě­lo na ty tero­ris­ty), jeho poměr­ně dlou­há fil­mo­gra­fie čítá jen mini­mum vylo­že­ně zpac­ka­ných „zaká­zek“. Filmy, kte­rý by selha­ly jak u divá­ků, tak u kri­ti­ků – ty jsou Willisovi vlast­ní jen ve výji­meč­ných pří­pa­dech.

A upřím­ně řeče­no… ačko­liv jeho nej­no­věj­ší sní­mek nepo­strá­dá poměr­ně slu­ši­vý obal (pove­de­né 3D titul­ky, leh­ký video­kli­po­vý nádech) a dis­po­nu­je i něko­li­ka málo pove­de­ný­mi nápa­dy („Molotow cocktail’s par­ty“), musím udě­lat to, co se mi jako pra­vo­věr­né­mu pří­z­niv­ci kamen­ných ksich­tů a suchých hlá­šek dělá jen vel­mi obtíž­ně. Přemalovat růžo­vý pokoj a rych­le vylo­žit kar­ty.

Snímek Rukojmí se čle­ní mezi ty neja­ty­pič­těj­ší „wil­li­sov­ky“ a já jsem nesmír­ně vděč­ný za to, že jsem se na ni nevy­pra­vil ihned, ale se sko­ro dvou­mě­síč­ním zpož­dě­ním. Všem divá­kům, kte­ří ji zhléd­li pře­de mnou, z celé­ho srd­ce děku­ji (což se vzta­hu­je asi jen na lidi z mého oko­lí, pro­to­že jak tak kou­kám na csfd.cz, tak se najdou i tací, co v tom­to díle spat­ři­li plno­hod­not­né suges­tiv­ní dra­ma). Stejně tak se kla­ním všem kri­ti­kům, kte­ří se s tím­to poči­nem nepá­ra­li a odpra­vi­li jej do při­hrád­ky „nevy­ho­vu­jí­cí“ (Filmpub, Tiscali). Nebýt totiž jejich veřej­ně ven­ti­lo­va­ných názo­rů, zajis­té bych už nyní pře­ma­zá­val kaze­ty s McClaneovými vánoč­ní­mi svát­ky.

Zkrátka - na nové­ho „Willise“ jsem se šel od počát­ku s pře­svěd­če­ním, že mě může jedi­ně pře­kva­pit.

A to…
- chvil­ka napě­tí -
…se nako­nec nesta­lo.

Willis, ač svým způ­so­bem zkla­mal, vlast­ně nepře­kva­pil. Film skon­čil a já si řekl: „Hmmm, pisál­ko­vé měli prav­du.“ Žádná spros­tá slo­va a mlá­ce­ní hla­vou do sto­lu. Prostě poho­da, klí­dek, tabá­ček…

Z hle­dis­ka pří­bě­hu nepři­ná­ší Rukojmí nic nové­ho. Dá se říci, že je vlast­ně jakým­si sle­pen­cem Gibsonova Výkupného, Fincherova Úkrytu a nako­nec Jacksonova Vyjednavače (a to se týká neje­nom „barev­nos­ti“ pří­bě­hu, ale i nápa­dů do děje vklí­ně­ných).

Hlavní hrdi­na Jeff Talley (Bruce Willis) pra­co­val něko­lik let u los-angeleských Swatů jako úspěš­ný vyjed­na­vač. Omráčen nebla­hou zku­še­nos­tí z posled­ní­ho pří­pa­du, kdy zavi­nil smrt malé­ho dítě­te, při­jí­má mís­to poli­cej­ní­ho šéfa v idy­lic­kém měs­teč­ku Bristo Camino. Mírumilovná oblast, kde nej­zá­važ­něj­ším pře­stup­kem je zne­čiš­ťo­vá­ní život­ní­ho pro­stře­dí a mír­né pře­kro­če­ní povo­le­né rych­los­ti, naský­tá Talleymu dosta­teč­ně vyho­vu­jí­cí úto­čiš­tě.

Ovšem ne na dlou­ho.

„Rok poté“ se ve měs­teč­ku obje­vu­je tro­ji­ce násil­nic­kých mla­dí­ků. A ti se s ničím nepářou – jakmi­le jim ces­tu zkří­ží luxus­ní vozi­dlo, ihned se vydá­va­jí po jeho sto­pách. Rodinný jeep je zave­de až k bra­nám luxus­ní vily.

A prá­vě tady se zro­dí ďábel­ský plán, kte­rý je střelhbi­tě a s tra­gic­ký­mi násled­ky zre­a­li­zo­ván. Mladíci se vlou­pa­jí do vily, nechtě­ně při­tom zabi­jí „zvě­da­vou“ poli­cist­ku, a aby měli jis­to­tu, že se z vily dosta­nou živí, pojis­tí se tro­ji­cí rukojmích (maji­tel domu + dvě jeho rato­les­ti).

Co se bude dít dál, asi nemu­sím pro­zra­zo­vat.

Řečeno pěti slo­vy: Jeff Talley bude muset zpát­ky!

Rukojmí je vším mož­ným, jen ne thrille­rem, kte­rý by byl v celé své dél­ce jed­no­znač­ně spe­ci­fic­ký a pomy­sl­ným slo­že­ním homo­gen­ní. Francouzský reži­sér Florent Emilio Siri (Vosí hnízdo) si ve svém zámoř­ském debu­tu počí­ná vel­mi nejis­tě, a přes­to­že mu nechy­bí not­ná dáv­ka obra­zo­vé inven­ce a schop­nost zob­ra­zit „sto­krát vidě­né“ poně­kud jinak (viz závě­reč­ná scé­na v pla­me­nech), beze­dnou pro­pas­tí se mu stá­vá širo­ká žánro­vá roz­lič­nost. Siri jako by nevě­děl, co chce vlast­ně nato­čit. Je to dra­ma? Thriller? Nebo snad akce?

Siri je jako Pavel Nedvěd. Svou neroz­hod­nos­tí jen brn­ká na ner­vy při­hlí­že­jí­cím divá­kům. Chvilku tak­tu­je tak, podru­hé zas onak. Několik minut se sní­mek tvá­ří tak, jako kdy­by byl nato­čen na smir­ko­vý papír, o chví­li poz­dě­ji se z něj stá­vá x-krát naser­ví­ro­va­né rodin­né dra­ma (roz­há­da­né man­žel­ství, otec kon­tra dce­ra) a jako tře­tí při­chá­zí na řadu rádo­by rea­lis­tic­ký thriller (po němž násle­du­je opět psy­cho­lo­gic­ké dra­ma, aby to ke kon­ci moh­lo vyús­tit v nelo­gic­kou akč­ní řež). Nutno však zmí­nit - ne vše je zavi­ně­no reži­sé­rem. Nemalý podíl má na tom­to výsled­ku i samot­ný scé­náris­ta.

Jeho dílo je neje­nom plné nelo­gič­nos­tí a dost neprav­dě­po­dob­ných udá­los­tí (kluk si běhá po domě a nikdo jej nepo­strá­dá, Jeffova bez­o­hled­nost v sou­vis­los­ti s injek­cí – i když je pod­mí­ně­na pato­vou situ­a­cí se zaja­tou rodi­nou, hlav­ní zápo­rák, kte­rý se v závě­ru mění v nepře­mo­ži­tel­né­ho „ptá­ka ohni­vá­ka“ a vůbec cel­ko­vá vyhro­ce­nost – včet­ně wes­ter­no­vé­ho fini­še), ale také pros­té urči­té­ho spá­du a ale­spoň mini­mál­ní­ho napě­tí. Tyto nedo­stat­ky lze při­číst na vrub cel­ko­vé­mu komor­ní­mu poje­tí. Tedy ale­spoň čás­teč­ně. Rukojmí nena­bí­zí buj­né explo­ze a vzdu­chem brázdí­cí hej­na spla­še­ných kulek, ale nao­pak – film sází na dia­lo­gy a na rych­lost­ní stu­peň čís­lo dvě. Díky této akč­ní stro­hos­ti půso­bí sní­mek poně­kud „obna­že­ně“ a divá­ko­vi tak naský­tá nema­lý pro­stor na to, aby mohl více hlou­bat nad jed­not­li­vý­mi pasá­že­mi (a záro­veň sle­do­vat čas na hodin­kách).

To vše hra­je pro­ti Willisovi. Pomalu ply­nou­cí děj, absen­ce „bum, bum, prásk“ sek­ven­cí a nako­nec i samot­ná posta­va Jeffa Taleyho. Willis se pokou­ší hrát zdr­ce­né­ho lid­ské­ho jedin­ce a v prvé řadě pak troj­roz­měr­né­ho hrdi­nu. Nečekejte žád­né typic­ké úškleb­ky a nad­sa­ze­né komen­tá­ře ve sty­lu „Devět mili­o­nů tero­ris­tů a já zabi­ju zrov­na toho, co má men­ší nohy než moje sest­ra“ – tím spí­še se dočká­te nepře­svěd­či­vé­ho ustra­še­né­ho výra­zu, podiv­né prá­ce s obli­čejo­vou mimi­kou a také neú­čin­né „hry na pláč“. Jak už bylo napsá­no ve větě pře­de­šlé – Willis se pokou­ší hrát. A to je ta zásad­ní chy­ba.

Abych však jenom nekri­ti­zo­val, ne vše se hono­sí vizit­kou „prů­měr­né“ či „pod­prů­měr­né“. Minimálně jed­na oso­ba si „svůj odsta­vec chvá­ly“ zaslou­ží. A tou je čty­ři­a­dva­ce­ti­le­tý Ben Foster (Kat, Odpočívej v poko­ji) a jeho posta­va psy­cho­pa­tic­ké­ho Marse. Fosterova kre­a­tu­ra je na daném pro­sto­ru maxi­mál­ní – doko­na­le slizká a abso­lut­ně odpor­ná. Prostě hova­do (omlou­vám se za ten výraz, ale výstiž­něj­ší mě nena­pa­dá). Ani si nepa­ma­tu­ji, kdy jsem k něko­mu cho­val tak vel­kou anti­pa­tii…

Toť spo­leč­ně s úvod­ní­mi titul­ky jeden z mála pozi­ti­vů.

A nyní závě­rem…

Rukojmí je v prav­dě podiv­ný kou­sek. Na Willise nety­pic­ky stříd­mý, na reži­sé­ra Vosího hníz­da pode­zře­le tichý a na můj vkus až pří­liš syro­vý a „zma­te­ný“ (co se used­los­ti v žán­ru týče). Předchozí odstav­ce vás dost mož­ná vydě­si­ly, ale věz­te, že to může mít jen pozi­tiv­ní dopad. Minimálně jsem vás při­pra­vil na prav­dě­po­dob­ný výsle­dek a maxi­mál­ně…

A maxi­mál­ně vás mohu nasrat.

To když se vám bude Rukojmí líbit.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Doba ledová 2 - Obleva - Pokračování, které nepřekvapilo.2. května 2006 Doba ledová 2 - Obleva - Pokračování, které nepřekvapilo. Sotva se naši hrdinové otřepali z vyčerpávajícího střetu s šavlozubými tygry, už se na ně řítí další nebezpečí. A to hned ve dvou várkách! Krom toho, že se jim podlamuje led pod nohama v […]
  • Nikdy není pozdě (Ricki and the Flash) - 50 %25. srpna 2015 Nikdy není pozdě (Ricki and the Flash) - 50 % Scénáristka Diablo Cody se nechala inspirovat skutečnou postavou své tchyně Terry, která v babičkovském věku vystupuje v rockové skupině a každý víkend koncertuje v baru. Ovlivněna touto […]
  • 2. prosince 2006 LOVECKÁ SEZÓNA 3D Pokud jste chtěli vzít své ratolesti doImaxu na nějaký ten 3D snímek, ale připadalo vám, že za cenu vstupenky toho film nabídne zhola málo, tak mám pro vás dobrou zprávu. Na poli 3D filmů […]
  • Zack a Miri točí porno - Aneb muži za zadnicí.5. února 2009 Zack a Miri točí porno - Aneb muži za zadnicí. Zack a Miri jsou hodně dobří kamarádi ze střední. On je kluk, ona holka (pro jistotu takhle) a už nějaký pátek spolu bydlí. A přestože bydlí, tak spolu nespí. Zack a Miri jsou totiž (pokud […]
  • Maléna18. června 2003 Maléna Krásná žena, malé město, různí lidé, různé vlastnosti, různé vztahy...Tento film mě hodně překvapil. Velmi jednoduchý příběh hezky doplňují skvěle vykreslené pocity a vztahy různých lidí. […]
  • Smrtonosná past 4.0 - Akční jízda roku?8. července 2007 Smrtonosná past 4.0 - Akční jízda roku? Dvanáct let. Tak dlouho byl John McClane na dovolené. Tak dlouho jsme čekali. Pravda, nečekali jsme všichni. Po prvních mediálních klapkách to zavánělo pořádným průserem a definitivním […]
  • Joe - 75 %26. června 2014 Joe - 75 % Patnáctiletý chlapec Garry (Tye Sheridan) má hodně tuhý kořínek a nezlomí ho ani bití a nadávky. Věčně opilá a apatická matka, němá sestra a věčně opilý otec Wade (Gary Poulter) mu nic […]
  • Sňatek bez domova / Noce blanche18. prosince 2012 Sňatek bez domova / Noce blanche „Někteří lidé jsou vězni vlastního osudu.“ Mathilde Tessier je sedmnáctiletá studentka střední školy. Nezávislá, problematická dívka bez rodičů s cynickým pohledem na život i na svět. […]
  • Ararat (2002)5. května 2015 Ararat (2002) Atom Egoyan patří mezi mé oblíbené režiséry (získal si mě jednoho večera na čt2 snímkem Exotica), ale z relativně skromné sbírky jeho filmů (není to rozhodně nějaký filmový "grafoman") […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


X

Partneři webu:

general-affiliate-banner-300x250-1437632164.jpg