Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Ostrov - Ani vynikající, ani špatný... Prostě nešťastný.





Ostrov - Ani vyni­ka­jí­cí, ani špat­ný... Prostě nešťast­ný.
Ohodnoťte člá­nek

Michael Bay je jed­ním z mála fil­mo­vých tvůr­ců, kte­ří to umí pořád­ně (a koli­krát až nezdra­vě) roz­jet. Tam, kde se ostat­ní spo­lé­ha­jí na rych­lost­ní stu­peň čís­lo dvě či tři, tam už má Bay pře­řa­ze­no na pět­ku, popř. i šest­ku. Intelektuálními kri­ti­ky opo­vr­ho­va­ný reži­sér kul­tov­ní Skály se s ničím nezdr­žu­je, ze star­tu nasa­zu­je vyso­ké tem­po a z něho sle­vu­je až teh­dy, když už se musí váž­ně kon­čit. Jen málo­kte­rý reži­sér to umí roz­pa­rá­dit nato­lik, že si divák při­pa­dá jak na kli­ka­té hor­ské drá­ze. Jen mini­mum tvůr­ců doká­že dosáh­nout toho, aby divák změk­nul a v urči­tém oka­mži­ku pova­žo­val akč­ní film za umě­lec­ké dílo. Nutno však dodat… a neje­nom z toho důvo­du, aby to nevy­pa­da­lo, že jsem do Baye udě­la­nej - nena­jde se mno­ho fil­ma­řů, kte­ří umí tak „nád­her­ně“ posí­rat kon­ce.

Obávám se, že Bay je ješ­tě tragič­těj­ší než „Nový Spielberg“. Někdejší tvůr­ce Coca-Cola reklam se s tím­to pro­blé­mem potý­ká už od svých kine­ma­to­gra­fic­kých počát­ků. Potvrdili to neje­nom dru­zí Mizerové a jejich zby­teč­ný (i když vel­ko­le­pý) pří­da­vek v podo­bě „demo­li­ce luxus­ní vily“, ale také Pearl Harbor a dokon­ce i tolik opě­vo­va­ná Skála s pole­tu­jí­cím Nicolasem Cageem. Bayova neschop­nost zakon­čit dob­ře roz­je­tý mate­ri­ál se bohu­žel pro­mít­la i do jeho posled­ní­ho sním­ku.

Ostrov se zpo­čát­ku tvá­ří jako kla­sic­ký vězeň­ský film. Zdání však kla­me. Děj sním­ku se ode­hrá­vá v poměr­ně blíz­ké budouc­nos­ti, kdy lid­stvo postih­la neblí­že spe­ci­fi­ko­va­ná zká­za v podo­bě che­mic­ké kon­ta­mi­na­ce. Zbytky zachrá­ně­ných jedin­ců jsou sou­stře­dě­ny do doko­na­le izo­lo­va­né­ho a moder­ně zaří­ze­né­ho objek­tu upro­střed skal­na­té pus­ti­ny. V tom­to pro­stře­dí pře­ží­vá i ústřed­ní dvo­ji­ce fil­mu v podá­ní Ewana McGregora a krás­né Scarlett Johanssonové.

  

Život ve „vile“ je pod­mí­něn vel­mi přís­né­mu řádu. Namátkou sto­jí za zmín­ku neměn­ný pra­cov­ní har­mo­no­gram, neu­stá­lý dozor, stej­né oša­ce­ní, účel­ně sesta­vo­va­ný jídel­ní­ček a zákaz vzá­jem­né­ho sbli­žo­vá­ní. Jak je všem „utla­čo­va­ným“ vtlou­ká­no do hla­vy - vězeň­ský způ­sob živo­ta má vést k opě­tov­né­mu obno­ve­ní lid­ské spo­leč­nos­ti a k eli­mi­na­ci tzv. nezdra­vých člán­ků.

Plán na Nový Život je doko­na­le stro­jo­vý a takřka bez­chyb­ný. Ne nadar­mo se ale tvr­dí, že ono vybrou­še­né nee­xis­tu­je.

McGregorův Lincoln 6-Echo je snad jako jedi­ný ze všech utvr­zen v pře­svěd­če­ní, že zde něco nehra­je a že je cosi shni­lé­ho v kom­ple­xu obrov­ském. Jeho tuše­ní se změ­ní ve vědě­ní, když při jed­né ze svých pra­cov­ních vychá­zek nara­zí na okříd­le­ný hmyz. Na hmyz, kte­rý by pře­ce… pod­le vše­ho… neměl v důsled­ku náka­zy exis­to­vat. Lincolnovy pochy­by se rázem zdvoj­ná­so­bí, a aby si byl jejich nosi­tel pat­řič­ně jis­tý, roz­hod­ne se pod­stou­pit neo­hlá­še­ný šmí­ring „hor­ních pater“.

Lincolna čeká boles­ti­vé pro­zře­ní, když zjis­tí, že žád­ná kon­ta­mi­na­ce nikdy neby­la a že ona budo­va není líh­ní nové civi­li­za­ce, ale jen jakým­si kur­ní­kem, kde se usklad­ňu­jí naklo­no­va­né kopie ven­kov­ních lidí a před­ně pak spo­třeb­ní zbo­ží s vizit­kou „náhrad­ní orgá­ny přes­ně na vaši míru“…

Co se bude dít dál, je napros­to jas­né.

Zdrhačka.

Kdybychom Ostrov posu­zo­va­li na zákla­dě jed­not­li­vých fází a výsled­ný dojem zprů­měr­ňo­va­li, dosta­li bychom veskr­ze pozi­tiv­ní hod­no­ce­ní a čís­li­ci pohy­bu­jí­cí se v řádu „Osmdesát a výše“. I když by se jed­na­lo o zřej­mě nej­ob­jek­tiv­něj­ší postup, těž­ko jej mohu schvá­lit a upřed­nost­nit ve finál­ním zúčto­vá­ní. Cožpak lze obdi­vo­vat film, po jehož skon­če­ní máte pocit, že si z vás někdo vystře­lil?

Ostrov je přes­ně tako­vý a naský­tá dvě napros­to odliš­né tvá­ře. Ta prv­ní – sto­mi­nu­to­vá – je zábav­ná, umně vystup­ňo­va­ná a myš­len­ko­vě dosta­ču­jí­cí, kdež­to ta dru­há – sko­ro pět­krát tak krat­ší – plu­je v man­ti­ne­lech doko­na­lé béč­ko­vé pro­duk­ce.

Bay to pros­tě zase zpac­kal a jako by se snad zale­kl mož­nos­ti zaš­ně­ro­vat sní­mek ve sty­lu prv­ní­ho Matrixu. Místo toho zví­tě­zi­ly kla­sic­ké zámoř­ské ingre­di­en­ce: pohád­ko­vý finiš, mír­ně pře­táh­nu­tá sto­páž a tuna pro­va­ře­ných klišé, kde se nai­vi­tou nešet­ří a kde má kaž­dý logic­ký kiks veli­kost XXL.

Předchozí odsta­vec by mohl lec­ko­ho při­mět k neprá­vo­plat­ným pochy­bám o cel­ko­vé kva­li­tě. On totiž Ostrov není vůbec špat­ný film, a odmyslíme-li si jeho posled­ních dva­cet minut, zůsta­ne nám pou­ze to hez­ké a pove­de­né (což se ale zpět­ně dost těž­ko vní­má). Bayova akč­ní sci-fi se pře­kva­pi­vě vymy­ká stan­dard­ní­mu uprch­lí­kov­ské­mu sché­ma­tu a roz­hod­ně nepřed­sta­vu­je jen dal­ší, nepa­tr­ně odliš­nou vari­a­ci na téma „Jsem honěn a při­tom by měli honit toho bez­ruké­ho“. Bay se pokou­ší vyma­nit z pomy­sl­né ška­tul­ky fil­mo­vé­ho pyro­tech­ni­ka, čemuž pod­ři­zu­je i styl své­ho vyprá­vě­ní. První polo­vi­na sním­ku důklad­ně popí­rá všech­no z toho, co bylo napsá­no v úvod­ním odstav­ci. Jindy výbuš­ný reži­sér se drží na kon­stant­ně níz­ké rych­los­ti a s nepa­tr­ně při­šlápnu­tým pedá­lem vyčká­vá na ten správ­ný moment.

A onen oka­mžik nastá­vá až po dob­rých šede­sá­ti minu­tách. Do té doby sle­du­je­me coko­liv, jen ne typic­ký výplod Michaela Baye. Žádné explo­ze, žád­ná střel­ba – jen slo­va a stříz­li­vý režij­ní styl. První polo­vi­na sním­ku pře­kva­pu­je svou umír­ně­nos­tí. Bay se v ní zamě­řu­je na postup­ně vygra­do­va­ný pří­běh, na jeho filo­zo­fic­ký pod­text a na cel­ko­vou vizuálně-estetickou strán­ku (všim­ně­te si zají­ma­vé prá­ce se svět­lem a hoj­ně pou­ží­va­ných žlu­tých fil­trů). Nebývale vel­ký pro­stor je věno­ván i samot­ným posta­vám.

Uspokojivý dojem pokra­ču­je i po „změ­ně stran“. Jakmile se hrdi­no­vé odvá­ží k útě­ku, pro­bou­zí se sta­rý zná­mý Bay a s ním při­chá­zí na řadu i kla­sic­ký doping (zbě­si­lý střih, šíle­ná kame­ra, vyso­ké tem­po…). Úprk z klo­no­va­cí líh­ně je sice ješ­tě tako­vý nemast­ný nesla­ný a dost mož­ná až pode­zře­le poklid­ný, ale jakmi­le se děj fil­mu pře­su­ne do vyso­ké měst­ské zástav­by, nastá­va­jí pro „pop­cor­ňá­ky“ uči­ně­né orgie.

K tomu­to úče­lu slou­ží úchvat­ná pat­nác­ti­mi­nu­to­vá honič­ka, kte­rá se ode­hrá­vá nej­pr­ve na sil­nič­ním asfal­tu a poslé­ze na léta­jí­cích trys­ko­vých skútrech. Svižně nato­če­ná „jazda“ je vrchol­nou pasá­ží celé­ho fil­mu. Bay se s ničím nemaz­lí a podob­ně jako v dru­hých Mizerech, i zde doka­zu­je, že má dál­nič­ní honič­ky v malíč­ku. Hrdinové uni­ka­jí na kami­ó­nu a z jeho pří­vě­su odpa­dá­va­jí těž­ké kovo­vé kula­ti­ny. Auta pro­ná­sle­do­va­te­lů jsou likvi­do­vá­na nej­drs­něj­ším mož­ným způ­so­bem. Bay krá­jí, drtí a roz­měl­ňu­je – po plát­ně se míha­jí stře­py, kusy plechů, pne­u­ma­ti­ky a pat­řič­ný pro­stor dostá­vá i olym­pij­ská cho­re­o­gra­fie Aleše Valenty. Akce neu­stá­vá ani v oka­mži­ku uvol­ně­ní posled­ní kula­ti­ny a vyhla­do­vě­lý Bay pře­řa­zu­je na šest­ku. Honička ve vzduš­ném doprav­ním pro­sto­ru je sice méně destruk­tiv­ní (ale­spoň v porov­ná­ní s před­cho­zí­mi udá­lost­mi), ale zato o mno­ho lépe zakon­če­ná. Průlet pro­skle­ným věžá­kem uko­jí i toho nej­ná­roč­něj­ší­ho pří­z­niv­ce efekt­ních demo­li­cí.

Po násled­ném bungee-jumpingu se děj fil­mu opět zpo­ma­lí, aby moh­ly být vysvět­le­ny posled­ní pří­bě­ho­vé zále­ži­tos­ti. V této fázi je sní­mek ješ­tě stá­le zábav­ný a zají­ma­vý.

Pak ale dojde na reduk­ci počtu Ewanů McGregorů a po ní se to celé zvrt­ne. Poslední dva­ce­ti­mi­nu­tov­ka je plejá­dou nej­vět­ších logic­kých nesmys­lů a ztě­les­ně­ním kře­čo­vi­té sna­hy „dohnat to za kaž­dou cenu do abso­lut­ně šťast­né­ho kon­ce“. Pomyslným hovín­kem na dor­tu je zřej­mě nepo­cho­pi­tel­ně „tvár­ná“ posta­va Djimona Hounsoua a scé­na s pro­pa­šo­va­nou pis­to­lí na ope­rač­ní sál.

A to je obrov­ská ško­da… Nebýt závě­reč­né­ho zkra­tu, při­sou­dil bych sním­ku mini­mál­ně osm­de­sát pro­cent. Ostrov měl vel­ké ambi­ce na to, aby se stal i něčím víc než jen pou­hým let­ním bloc­kbus­te­rem na ždí­má­ní peněz (viz Já, robot). To se ale nesta­lo a nepo­cho­pi­tel­ný závěr všech­no pohřbil. A nejde ani tak o to, že film skon­čil tak, jak skon­čil, ale před­ně mám na mys­li to, jak toho bylo docí­le­no.

Inu…
…věč­ná ško­da a zby­teč­ná slo­va.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Transformers – víc, než se zdá18. srpna 2007 Transformers – víc, než se zdá Ano, na počátku byla opravdu hračka. Je tomu už celých čtyřiadvacet let od zrodu jednoho unikátního návrhu. Tedy robota, co se během pár okamžiků dokáže přeskládat na autíčko. Kdo mohl […]
  • 5. února 2007 Goyovy přízraky - Recenze Miloš Forman, živoucí režisérská legenda se zvučným jménem. Jako jedni z mála vyvolených jsme mohli zhlédnout nové dílo tohoto velikána, které nese název Goyovy přízraky. Tento film má u […]
  • Transformers3. února 2008 Transformers Já jsem jich pár měl. A dost dětí z okolí mi je závidělo. Jasně, že je řeč o legendárních hraček Transformers. Moc by mě překvapilo, kdyby někdo nevěděl, co Transformers jsou, ale kdyby se […]
  • Ledové království - 50 %2. prosince 2013 Ledové království - 50 % Jen v pohádce mohou postavy prožívat své příběhy s písní na rtech a neutuchající snahou zalíbit se sobě navzájem a také divákům. Ledové království Arendelle je sice kdesi na severu, kde […]
  • 6. října 2003 Mizerové 2 Tak Michael Bay je zpátky, po mnoha filmech pro Americké publikum s mnoha patosem, s několika naprostými bláboly, ale i s jedním kvalitním filmem se nám znovu vrátil ke všemu, co ho […]
  • Věc: Počátek [60%]5. ledna 2012 Věc: Počátek [60%] V dnešním přehršli nejrůznějších remaků, kdy si skutečně každý druhý klipař může předělat libovolnou hitovku let minulých (zvlášť, když mu to zpravidla dobrovolně zacáluje Michael Bay), je […]
  • Kozí příběh se sýrem - 62%25. října 2012 Kozí příběh se sýrem - 62% Kozí sýr může být gurmánská lahůdka nebo také důvod, proč natočit dětský film. V pohádkovém království je na sýrech závislý král, který pro svůj mlsný jazýček hodlá ochutnat sýry ze všech […]
  • Kráčející skála - The Rock rulezzz!8. září 2004 Kráčející skála - The Rock rulezzz! Chris Vaughn strávil ve výcviku speciálních jednotek velkou část života a nyní se po osmi letech vrací do svého rodného maloměsta. Jaké je však jeho překvapení, když zjišťuje, že tady […]
  • Transformers: Zánik - 50 %26. června 2014 Transformers: Zánik - 50 % Kdysi jsem byl malý, hrál jsem si s jedním Transformerem. Uměl jsem ho rozkládat a skládat znova do autíčka. Byl jsem malý, bavilo mne to. Ale je tomu už skoro dvacet pět let. Teď si hraji […]
  • Vetřelec: Covenant - 70 %15. května 2017 Vetřelec: Covenant - 70 % Do kin už jde kolikátý film Vetřelce? No ani nevím, prostě se to blíží už cca k sedmi, možná. Radši to nebudu přesně počítat, prostě je toho hodně. Je ale hodně let, co jsme byli prvně […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
Rozhovor s Lubomírem Smékalem
Rozhovor s Lubomírem Smékalem