Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Texaský masakr motorovou pilou





Texaský masa­kr moto­ro­vou pilou
Ohodnoťte člá­nek

Motorovou pilu jsem nikdy neměl moc rád. Jako dítě jsem se bál, že bych si s ní mohl uře­zat prst. Není tomu dáv­no, co jsme si s mým otcem sed­li u piva a „deba­to­va­li“ na téma život. Přestože naše pose­ze­ní mělo výluč­ně cha­rak­ter „učňov­ský“ (plný rad do živo­ta), nemo­hu říci, že by mi tato zku­še­nost NĚCO neda­la. Zvláště otcův výrok pře­vza­tý z úst jis­té slav­né osob­nos­ti (na jejíž jmé­no si teď nemůžu vzpo­me­nout) pova­žu­ji za sku­teč­ně pří­nos­ný. Podle něj je totiž obrov­skou ško­dou, že člo­věk nemů­že žít dva živo­ty. Jeden na zkouš­ku a dru­hý na ost­ro.

Možná se diví­te, proč do fil­mo­vé kri­ti­ky tahám zrov­na tohle, ale ti, co mě už něja­ký ten pátek zna­jí, jis­tě tuší, že tím­to někam záměr­ně mířím. Mířím k tomu, že s fil­my a s jejich kon­zu­ma­cí je to obdob­né. Asi se všich­ni shod­ne­me na tom, že deva­de­sát pro­cent všech sním­ků (a mož­ná i více) zapů­so­bí tím nej­vět­ším dojmem prá­vě při prv­ním zhléd­nu­tí. Těžko může­me oče­ká­vat, že se u urči­té kome­die zasmě­je­me stej­ně tak dob­ře, jako když jsme ji vidě­li popr­vé, a to samé pla­tí konec­kon­ců i o horo­rech dis­po­nu­jí­cích znač­ně rela­tiv­ní atmo­sfé­ric­kou trvan­li­vos­tí. V pří­pa­dě sním­ku Marcuse Nispela litu­ji prá­vě toho, že jsem jej neměl mož­nost vidět za tzv. „pohor­šu­jí­cích okol­nos­tí“.

Asi nej­vět­ší chy­bou Texaského masa­k­ru je fakt, že se pro­mí­tá v kinech. V kinech, kde posled­ní dobou, jak jsem vypo­zo­ro­val, cho­dí stá­le více mlad­ších lidí, kte­ří mají nutká­ní komen­to­vat dění na plát­ně hla­si­tý­mi poznám­ka­mi. Což o to, že mají ve vět­ši­ně pří­pa­dů prav­du, ale ono to ruší. Vadí to pro­to, že i já si potom stá­le více uvě­do­mu­ji, že hle­dím na film, jehož záplet­ka je nato­lik absurd­ní, že se může stát jen… ehm… snad jen ve Spojených stá­tech, kde je to, jak všich­ni víme, „nej­bez­peč­něj­ší“. Ne… Texaský masa­kr a vůbec veš­ke­ré Skřeky, Jeky a Vřískoty bych v kinech zaká­zal pro­mí­tat. Ba nao­pak - vydá­val bych je na před­pis a s dopo­ru­če­ním, ať se tyto titu­ly kon­zu­mu­jí samo­stat­ně, výhrad­ně v pozd­ních noč­ních hodi­nách a samo­zřej­mě se zabed­ně­ný­mi okny (což o to, že byd­lí­te v pane­lá­ku :-)).

Takže chá­pe­te správ­ně. Já jsem Masakr viděl ve dne, viděl jsem jej v sále plném lidí, jejichž pří­tom­nost mi doda­la trva­lý pocit bez­pe­čí, a pře­de­vším pak za účas­ti moz­ku v hla­vě (ten by v noci pře­ci jen nepra­co­val s tako­vý­mi obrát­ka­mi). A to byla chy­ba.

Rozebírat záplet­ku Texaského masa­k­ru by bylo asi zby­teč­né. Jedná se o rema­ke slav­né­ho horo­ru Tobea Hoopera z roku 1974. Hlavní hrdi­ny před­sta­vu­je pěti­ce růz­no­ro­dých přá­tel, kte­rá ces­tou do Dallasu při­be­re do své dodáv­ky jed­nu dosti podiv­nou sto­pař­ku. Stopařku, kte­rá tak tro­chu mlu­ví „z ces­ty“ a kte­rá si zakrát­ko vystře­lí mozek z hla­vy. Touto udá­los­tí odstar­tu­je to, co důvěr­ně zná­me z jiných tee­nager­ských horo­rů. Naše pěti­ce v čele se sym­pa­tic­kou a dle posled­ní „ken­ve­lov­ské“ módy oble­če­nou Erin se roz­hod­ne celou situ­a­ci vyře­šit dle záko­na. Při prv­ní mož­né pří­le­ži­tos­ti tedy zakot­ví v jed­né vís­ce (tohle pojme­no­vá­ní je vzhle­dem k oby­va­te­lům, kte­ří ji obý­va­jí, více než zavá­dě­jí­cí) s cílem vyhle­dat šeri­fa. To je však už dru­há chy­ba, kte­rou uči­ní (prv­ní je sto­pař­ka). Třetí chy­bou je návště­va „Bílého domu“, kde byd­lí bez­no­hý sta­řík, a tou čtvr­tou (a niko­li posled­ní) je fakt, že naše hlav­ní hrdin­ka tíh­ne ke své­mu klu­ko­vi nato­lik, že se neroz­hod­ne opus­tit oblast bez něj.

Ano, Texaský masa­kr nevná­ší do dané­ho žán­ru - ale­spoň co se záplet­ky týče - nic svě­to­bor­né­ho. Přesto bychom zde opro­ti jiným podob­ným fil­mům vypo­zo­ro­va­li pár zřej­mých odliš­nos­tí. Na roz­díl od Vřískotu jeho hrdi­no­vé nema­jí dlou­hou čáru živo­ta a umí­ra­jí jako na běží­cím pásu. Než se divák sta­čí rozkou­kat a zto­tož­nit se s urči­tou posta­vou, dva z nich jsou již mimo hru. Dalším aspek­tem, kte­rý ostře kon­tras­tu­je pře­de­vším s Loňským létem, je rych­lost zohyzdě­né­ho zabi­já­ka, jenž v tom­to fil­mu před­sta­vu­je ústřed­ní svi­ni a zejmé­na pak pří­klad toho, co všech­no se může stát, když si ekzém nebu­de­te potí­rat mas­tič­ka­mi. Je bez pochyb, že jeho zrůd­nost a záli­ba v noše­ní lid­ských tvá­ří před­čí jak rybá­ře s hákem, tak úchy­la v bílé mas­ce, ale ta rych­lost… Řeknu vám, tu rych­lost by naší stvůře závi­děl i Mórys Grýn. Při jeho váze a něko­li­ka­ki­lo­vé­mu bře­me­nu (moto­ro­vé pile :-)) je sku­teč­ně co obdi­vo­vat. Tam, kde se jiní fil­mo­ví zabi­já­ci pro­je­vu­jí jako tole­rant­ní lidé daru­jí­cí svým obě­tem kvan­tum času na útěk (jenom pro­to, že klid­ná chůze s nablýska­ným hákem vypa­dá mno­hem více cool), tak prá­vě tam se „hrdi­na“ Texaského masa­k­ru pre­zen­tu­je jako napros­to vyhlád­lá šel­ma lač­ní­cí po jakém­ko­liv žrádle (díky toho jsou veš­ke­ré „prchač­ské“ scé­ny o dost napí­na­věj­ší).

Záslužné je ze stra­ny reži­sé­ra rov­něž i to, že se sna­ží divá­ko­vi pre­zen­to­vat mno­hem více než jen kapa­jí­cí krev ze zavě­še­né­ho těla. Ne, tenhle sní­mek není roz­hod­ně pro slab­ší pova­hy. Pohled skr­ze díru v hla­vě, kte­rý při­chá­zí již v samot­ném úvo­du, zce­la jas­ně sym­bo­li­zu­je, v jakém duchu se Texaský masa­kr bude nés­ti. A musím uznat, že reži­sé­ro­vi ten­to záměr plně vychá­zí. Vidět Masakr o něja­ký ten týden dří­ve, jis­tě bych jej zařa­dil do své­ho člán­ku pojed­ná­va­jí­cím o fil­mo­vém hnu­su. Uříznuté kon­če­ti­ny, str­že­ný obli­čej či pro­dě­ra­vě­ná záda… to je jen malý úlo­mek z toho, na co všech­no v tom­to fil­mu zra­kem nara­zí­te.

Posledním jakž­takž při­ja­tel­ným pozi­ti­vem je samot­ná sna­ha tvůr­ců povznést tuto zabí­ječ­ku mezi eli­tu zastu­po­va­nou tře­ba Kruhem či thrille­rem Sedm. Režisér Marcus Nispel, kte­rý se dopo­sud uve­dl jen něko­li­ka video­kli­py, umoc­ňu­je poměr­ně zhoustlou atmo­sfé­ru rych­lý­mi stři­hy, správ­ným umís­tě­ním kame­ry, jež doko­na­le vyu­ží­vá hry mini­mál­ní­ho svět­la a stí­nů, nej­růz­něj­ší­mi kon­tras­ty (hnus­ný barák + hnus­ný chlap bez noh, jenž ho obý­vá + bílá pro­stě­ra­dla na zahra­dě!!!), barev­nou kom­po­zi­cí a v nepo­sled­ní řadě pak vhod­ně sty­li­zo­va­ným pro­stře­dím (pra­se­čí srač­ky, zre­zi­vě­lé vra­ky, pro­hni­lé dře­vo, kapa­jí­cí voda, hus­tý les, krev, krev, krev atd.).

To všech­no by bylo v mezích žán­ru O.K., kdy­by se scé­náris­ta vyva­ro­val vylo­že­ně debil­ních pasá­ží. Bohužel, ten­to nešvar mají spo­leč­ný snad všech­ny posled­ní „vyvraž­ďo­vač­ky“. Ono vůbec… celá záplet­ka půso­bí dosti nevě­ro­hod­ným dojmem, ale to pomi­nu, pro­to­že pode­přít důvod, proč urči­tý vrah vraž­dí, za pomo­ci logi­ky zřej­mě nelze. Jenomže jed­ná­ní hrdi­nů (včet­ně zabi­já­ka) v urči­tých kri­tic­kých situ­a­cích už pře­kle­nout nemo­hu. Příklad ze všech­ny: mís­to toho, aby se hlav­ní hrdin­ka zmoc­ni­la moto­ro­vé pily, kte­rou vrah upus­til na zem, a řád­ně s ní zkrášli­la své­ho soka, jenž se věnu­je její­mu kama­rá­do­vi, rad­ši zvo­lí „omra­ču­jí­cí“ útok a la zaťa­té pěs­tič­ky, kte­rý se jí vzá­pě­tí vymstí ztrá­tou bliž­ní­ho. A tako­vých­to „pepr­ných“ chvil je v celém sním­ku celá řada a bylo by asi zby­teč­né se jimi pitvat. Už samot­ný fakt, že Erin není schop­na uté­ci z té podě­la­né oblas­ti a neu­stá­le jí brázdí sem a tam, je do nebe vola­jí­cí.

A to je ško­da, neboť za jiných okol­nos­tí bych dal Masakru zřej­mě více než jen 60/100.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Do posledního dechu - 60 %29. ledna 2016 Do posledního dechu - 60 % Odvaha a pořádná dávka zkušeností nechybí hlavním hrdinům filmu, který připomíná skutečnou událost z roku 1952. Pro někoho to je už doba „pravěku“, ale skuteční hrdinové se rodí v každé […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]
  • Hobit: Šmakova dračí poušť na Blu-ray v rozšířené verzi25. listopadu 2014 Hobit: Šmakova dračí poušť na Blu-ray v rozšířené verzi Jak u Pána Prstenů před více než deseti lety, tak i pro Hobita je pro fanoušky fantasy a Petera Jacksona připraveno ne jenom jedno vydání filmu na digitálním nosiči. Standardní vydání […]
  • Okrsek 13 - Banlieue 139. září 2006 Okrsek 13 - Banlieue 13 Luc Besson se už pěkně dlouho snaží přesvědčit o tom, že pořádnou akční jízdu neumí natočit jen Američané a šikovní kluci a holky z Hongkongu, ale že to zvládne i Evropan. Někdy se mu to […]
  • Cesta vzhůru - 65 %26. srpna 2015 Cesta vzhůru - 65 % Radek Jaroš je horolezec, který od roku 1998 zdolává osmitisícové vrcholy hor. Natáčet se začalo ale již v roce 2012, kdy Jaroš zdolával Annapurnu, předposlední osmu. Tato hora ale byla […]
  • Král Artuš - Nuda, nuda, nuda!12. prosince 2004 Král Artuš - Nuda, nuda, nuda! Král Artuš ve službách římského impéria? Tak tohle lze opravdu jen stěží strávit.Snad nikoho neurazím a nedotknu se jeho citů, když řeknu, že tento film je absolutní pič…..! Poslední dobou […]
  • Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 %23. května 2017 Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta - 85 % Když mi bylo dvacet tři, tak se mi líbili Piráti z Karibiku. Chtělo to trocha šoumenství Johnyho Deepa, osudovou lásku Orlanda Blooma a Keiry Knightley, samozřejmě zlého Geoffreye Rushe. […]
  • Samba (2014)4. srpna 2015 Samba (2014) Režisérský tandem Toledano - Nakache se po velkém úspěchu filmu Nedotknutelní znovu vrhl do specifického žánru komedie, která citlivě reflektuje důležité sociální otázky. A v hlavní roli […]
  • Velká šestka na Blu-ray21. června 2015 Velká šestka na Blu-ray Když byly v loni v kinech animované filmy, tak jsem chtěl jít i na Velkou šestku. Bohužel jsem se to nestihl. A tak jsem si tento velkofilm pustil na své televizi. Očekával jsem film, […]
  • Nymfomanka, druhá část (Nymphomaniac vol. 2) 201313. ledna 2014 Nymfomanka, druhá část (Nymphomaniac vol. 2) 2013 Druhá část Nymfomanky Larse von Triera je v podstatě tím samým, co byla ta první, takže by o ní platilo zhruba to samé, co jsem napsal zde. Jedná se tak v podstatě o jeden film rozpůlený - […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
Recenze knih/filmů