Čtvrt století už jsem na tomto světě. | Články | Kritiky.cz

Čtvrt století už jsem na tomto světě.




Je mi 25. Zažil jsem 5 pří­tel­kyň, 2 základ­ky, jed­nu střed­ní ško­lu, dvě vyso­ký. 3 bri­gá­dy, jed­nu rodin­nou fir­mu. 2 mís­ta byd­liš­tě, jed­ny kole­je.. Nepočítaně kama­rá­dů a kama­rá­dek, někte­ří mi zůsta­li až do teď.. A bás­nič­ka na závěr...

Je to pro­kle­ti, je to děs,
Své srd­ce nerad bych pře­nes,
Do svých dal­ších let,
Mých sta­rých dva­cet pět.

Čtvrt sto­le­tí už tomu je,
co jsem se naro­dil,
člo­věk si bědu­je,
kolik toho pro­ma­ro­dil.

Kolik bylo mých lásek,
Kolik je kolem mě zada­ných krá­sek,

Nechci to počí­tat,

Vím, že není od věci být v poho­dě,
Být v fain nála­dě,
Kolem sebe poho­du vná­šet,
Blbý lidi kolem sebe sná­šet.

A jaký nový život začít?

Mít rád lidi,
Být v poho­dě,
Splnit si sny,
Nesedět na zácho­dě,
Nemít depre­siv­ní dny,

Však to je nej­lep­ší řeše­ní
Na lidi kolem me….

Postavit si pev­ný sta­ve­ní,
Základů o lás­ce a ženě,
Co sto­jí za to se jí věno­vat,
Svojí lás­ku jí opě­to­vat…
Nesplnitelné to přá­ní není.
Jenom být v poho­dě,

Je to pro­kle­ti, je to děs,
Sve srd­ce rád bych pře­nes,
Do svých dal­ších let,
Dalších nových nejen dva­cet pět.

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


X

Partneři webu:

general-affiliate-banner-300x250-1437632164.jpg